Brad Mehldau: Jako kdyby Brahms vstal z mrtvých a hrál blues

28. červen 2021

Americký pianista a skladatel Brad Mehldau a slavný „ansámbl bez dirigenta“ Orpheus Chamber Orchestra dotáhli Variace na melancholické téma do albové podoby. Provázání postupů klasické hudby a jazzových harmonií snad nemůže působit přirozeněji.

Kdo sleduje Mehldauovu dráhu detailněji, ví, že Variations On A Melancholy Theme není zdaleka nový kus. Mehldau ho nejdříve zkomponoval pro vynikajícího klasického ruského židovského (s americkým občanstvím a často v Německu působícího) pianistu Kirilla Gernsteina.

Gernsteina na počátku nultých let mezinárodně proslavila interpretace Brahmsova romantizujícího Klavírního koncertu č. 1 spolu s Tonhalle-Orchester Zürich. Možná i proto Mehldau zvolil při psaní takto popisovanou koncepci: „Představoval jsem si, jako kdyby Johannes Brahms vstal jednoho dne z mrtvých a měl blues.“

Později Orpheus Chamber Orchestra objednal u Mehldaua rozšíření skladby a partitury na orchestrální kus. Ve spojení s autorem pak provedl kompozici na americkém i evropském turné. Velkou pozornost vzbudil koncert v newyorské Carnegie Hall v roce 2013, zdaleka ne všechny dohledatelné recenze však tehdy vyzněly kladně. Zvláště „vážní“ recenzenti si na vystoupení nabrousili pero.

„Pan Mehldau, familiárnější spíše s jazzovým stylem, sice krajkuje dílo klasickými idiomy, ale ne vždy zrovna přesvědčivě. Orchestrace působí spíše dekorativně, než aby se někam vyvíjela. Je plná efektů, ale přitom často zní poněkud hubeně,“ ucedil například James R. Oestreich v The New York Times. Vtipkoval i na téma Mehldaových červených kalhot a červenočerně kostkované košile mezi ofrakovanými klasickými hráči („asi tu melancholii nebral moc vážně“), i když zároveň pochválil „brilantní sólovou improvizaci na hlavní téma skladby v přídavku“.

Možná i kvůli nejednoznačnému přijetí trvalo tak dlouho, než se koncertní nahrávka Variací na melancholické téma, pořízená 4. října 2013 v Mechanics Hall ve Worcesteru v Massachusetts, dostala na album. Ale to je jen spekulace, v edičních plánech se podobné prodlevy dějí z různých důvodů, třeba kvůli koordinaci s vydáváním jiných snímků.

Od melancholie k radosti i divokosti

Za vydání album rozhodně stálo a dekáda mezi zkomponováním a publikováním dílu nijak neuškodila. Když se k úvodnímu waltzu s lehce, nenápadně, ale neomylně swingující Mehldauovou levačkou přidají odpovědi a koloratury orchestru, není vůbec třeba spekulovat o spojení jazzových postupů s prvky evropské koncertní hudby. A když se pseudo-romantické názvuky (nejen) ve Variation 11 a navazující Cadenza tak trochu „gershwinovsky“ přehoupnou v anoncované klavírní blues, zní to jako ta nejpřirozenější věc.

Čtěte také

Že je aranžmá někdy „chudší“ a nevyužívá všech možností ansámblu? To je dáno spíše citem, potřebou prostoru pro výraznou melodii. Pro volné „dýchání“ klavírních partů. A kdykoliv Mehldau jako autor partitury cítil potřebu, zní orchestr plně a barevně. Ačkoliv znalci artificiální hudby možná najdou řadu romantizujících polopatičností, „soundtrackově“ levnějších momentů i formálních prohřešků, přirozená a uvolněná procházka mezi žánry si je obhájí.

Ke komunikaci mezi pianistou a orchestrem jistě přispělo specifické fungování dnes již kultovního Orpheus Chamber Orchestra. Zdůrazňovaná „hudební demokracie“ komorního orchestru bez dirigenta, kde rotují i role sólistů a pravidelně se volí trojice uměleckých vedoucích, má totiž na interpretaci zásadní efekt: Hráči jsou bez berličky taktovky nuceni k daleko intenzivnějšímu vzájemnému napojení, důslednějšímu „naslouchání“ všem detailům celku. Což je už samo o sobě přibližuje k principu ansámblů jazzových.

Název Variace na melancholické téma by neměl evokovat představu, že se posluchač bude utápět od začátku do konce v bezbřehé ponurosti. Naopak, ony variace plynule přecházejí do pestré mozaiky nálad.

„Samotné melodické téma má smutný charakter, možná vyvolává pocit rezignace. Je v něm určitý smysl pro konečnost, ke kterému jsem se dostal při prvním zachycení tématu. Ale jak jsem pokračoval ve skládání, vynořila se přede mnou výzva vyprávět téma také jinak. Ačkoliv evokuje melancholii, použil jsem ho jako odrazový můstek k vyjádření dalších emocí. A tak se téma v jednotlivých variacích vyvíjí z melancholického na šťastné, divoké, násilnické nebo nevázané,“ potvrzuje Mehldau.

Třešničku na dortu pak představuje sólový Mehldauův přídavek Variations X And Y. Vyloženě rozverný a hravý.

Brad Mehldau & Orpheus Chamber Orchestra – Variations On A Melancholy Theme

Brad Mehldau – piano

Orpheus Chamber Orchestra

Housle: Ronnie Bauch, Martha Caplin, Laura Frautschi, Liang-Ping How, Joanna Jenner, Renée Jolles, Doori Na, Todd Phillips, Richard Rood, Eriko Sato, Eric Wyrick
Violy: Maureen Gallagher, Christof Huebner, Nardo Poy, Dov Scheindlin
Violoncella: Claire Bryant, Susannah Chapman, Melissa Meell, Jonathan Spitz
Kontrabasy: Gregg August, Jordan Frazier
Flétny: Elizabeth Mann, Susan Palma Nidel
Hoboje: Matthew Dine, Stephen Taylor
Klarinety: Alan Kay, Jo-Ann Sternberg
Fagoty: Frank Morelli, Karl Vilcins
Horny: Julie Landsman, Patrick Pridemore, Stewart Rose
Trubky: Carl Albach, Louis Hanzlik
Trombon: David Taylor
Tympány: Maya Gunji
Perkuse: James Baker, Maya Gunji

 Label: Nonesuch, 2021

www.bradmehldau.com

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.