Inaugurační kon­cert nového šéfdirigenta rozhlasových symfoniků Petra Popelky

Večer úžasných děl i interpretů jste mohli navštívit v pondělí 3. října v Rudolfinu. Přímý přenos koncertu vysílal ČRo Vltava, záznam nabídne ČRo D-dur.

S novou sezonou přichází do čela orchestru nová krev. S Petrem Popelkou jste se už mnozí na koncertech potkali, takže víte o jeho někdejším působení ve Staatskapelle Dresden, kde byl 9 let zástupcem sólokontrabasisty, a také o jeho raketovém startu mezi vyhledávané dirigenty, který byl o to působivější, že se odehrával v době neblaze stojatých vod v čase pandemie. Jeho spolupráci s hudebníky provázejí intuice, energie a nadšení, takže ohlasy na koncerty se SOČRem byly vždy skvělé a pocity, které jsme si odnášeli domů, doznívaly dlouho. Zároveň zažehly velká očekávání do budoucnosti.

Frank Peter Zimmermann|foto:Irène Zandel, hänssler Classic

Ta společná se začíná psát právě od sezony 2022/23. Ke spolupráci na svém inauguračním kon­certu přizval nový šéfdirigent jednoho z nejlepších instrumentalistů současnosti, Franka Petera Zimmermanna. Německý houslista, který vystupuje s orchestry, jako jsou Berlínští či Vídeňští filharmonikové, zahrál na nástroj z dílny legendárního Antonia Stradivariho Houslový koncert D dur německého roman­tika Johannesa Brahmse.

Brahmsův Houslový koncert D dur

Koncert vznikl v roce 1878 během měsíců, které Brahms trávil v Pörtschachu, na břehu Wörthersee. V německé hudbě je toto dílo řazeno do čtveřice nejlepších houslových koncertů vedle Beethovenova, Mendelssohnova a Bruchova. Skladba věnovaná jednomu z nejuznávanějších houslistů své doby, Brahmsovu blízkému příteli Josephu Joachimovi, se v časech premiéry dočkala od některých renomovaných umělců označení nehratelná či napsaná proti houslím. Ano, je pravdou, že Brahms nezkomponoval konvenční virtuózní dílo paganiniovského typu, leč hleděl ve svých uměleckých cílech dál a výše. Sólistovo umění chtěl nechat vyniknout především z muzikální stránky – a v pojetí Petra Popelky a Franka Petera Zimmermanna tomu nebylo jinak.

Čtěte také

SOČR s Petrem Popelkou se na Vás těší!

Pelléas a Mélisanda 

Pro druhou polo­vinu večera zvolil pan šéfdirigent monumen­tální symfonickou báseň Pelléas a Mélisanda od Arnolda Schönberga, jednoho z nejvlivnějších skladatelů v hudbě 20. století, jehož metodu zvanou dodekafonie rozpracovali nejen jeho žáci, ale také poválečná avantgarda. Zůstává do jisté míry paradoxem, že z  odkazu tohoto revolucionáře a hudebního objevitele se dnes o něco víc hraje hudba ukotvená ještě v estetice pozdního romantismu. To je i případ Pelléase a Mélisandy podle stejnojmenné hry belgického sym­bolisty Maurice Maeterlincka. Vídeňskou premiéru dirigoval v roce 1905 sám autor, později dílo osobně představil také pražskému publiku.