Rozhlasoví symfonici uvedli premiéru Houslového koncertu Toshia Hosokawy i Zemlinského Lyrickou symfonii s Adamem Plachetkou

Poetická i pohádková, to je Bystrouška Rudolfa Těsnohlídka. Veselá, melancholická, existenciálně posmutnělá je pak Janáčkova hudba k opeře, která se od prosté bajky povznesla k apoteóze života. Suity, které z její hudby vznikly, podtrhují až impresionisticky opojný, barvitý i vznešený symfonismus. Takovou je i suita Václava Talicha, která večer rozhlasových symfoniků uvedla.

Toshio Hosokawa patří mezi asijskými umělci k těm, kteří se školili v západní Evropě a získané kulturní a kompoziční zázemí plně využívají, nicméně zároveň se nebrání ani inspiracím nacházeným v tradicích hudby svých zemí. Jeho tvorbu dnes uvádějí prvotřídní orchestry jako Vídeňští či Berlínští filharmonikové. Ostatně i houslový koncert, který jsme slyšeli v české premiéře, si u skladatele společně objednalo šest subjektů – vedle SOČRu festival v Grafeneggu, orchestry v Hongkongu, Tokiu, Hirošimě a s nimi také Hamburská státní filharmonie, jež dílo přednesla v dubnu t. r. ve světové premiéře. Stejně jako v Praze byla i tam byla sólistkou vynikající Veronika Eberle.

Veronika Eberle |foto: Felix Broede Deutsche Grammophon

V roce 1924 měla svou premiéru Lyrická symfonie, patrně nejznámější a nehranější skladba Alexandra Zemlinského, někdejšího šéfdirigenta Nového německého divadla. V souladu s dobovým obdivem k Orientu sáhl po verších Rabindranátha Thákura. Vedle této inspirace je Lyrická symfonie také obrazem nenaplněné milostné touhy, reflexí Zemlinského nešťastné lásky k Almě Mahlerové, kterou poznal jako studentku kompozice. A do třetice je třeba připomenout nespornou hudební inspiraci v Mahlerově Písni o zemi.

Adam Plachetka|foto:Pavel Hejný, Symfonický orchestr Českého rozhlasu

Zemlinského sedm písní pro baryton, soprán a orchestr, propojených do jednoho celku, přednesli se SOČRem a jeho šéfdirigentem německá sopranistka Johanna Winkel, která si svou vynikající pověst vybudovala nejprve v oblasti interpretace staré hudby a postupem času rozšířila repertoár i na díla romantická a moderní, a vyhledávaný basbarytonista Adam Plachetka, od roku 2010 stálý člen ansámblu Vídeňské státní opery, jehož se SOČRem pojí intenzivní spolupráce nejen ve sférách klasiky, ale i hudby muzikálové.