Rozhovor s klarinetistkou Kateřinou Váchovou Soukalovou

Klarinet je krásný nástroj. (I když přiznávám, že zpočátku jsem o tom nebyla přesvědčená, možná proto, že jsem si ho sama nevybrala). Baví mě jeho rozmanitost. Na klarinet můžete hrát různé žánry – klasickou hudbu, jazz, folk, … Má krásný zvuk a dokáže být i velmi virtuózním sólovým nástrojem. Osobně mě jeho zvuk nejvíc zaujme v orchestrální tvorbě (např. Mozart, Beethoven, Brahms) nebo v komorních skladbách ve spojení se smyčci.

Jak je náročný? Můžete si dovolit den bez cvičení?

Myslím, že v porovnání s jinými dechovými nástroji (hoboj, lesní roh) nepatří klarinet k těm nejnáročnějším. Nevím, nedokážu posoudit. Ale vzhledem k tomu, že dobrých hráčů na klarinet je ve světě opravdu hodně, bude to asi pravda. Den bez cvičení si samozřejmě dovolit můžu, pokud mne nečeká v blízké době důležité a náročné hraní.

Jakou hudbu hrajete nejraději?

Skladby z období klasicismu a romantismu.

Kterou skladbu byste toužila nahrát po svém brahmsovském projektu?

Určitě Mozartův Koncert pro klarinet, jeho Klarinetový kvintet a koncerty pro klarinet od Carla Marii von Webera.

Míváte někdy příležitost a chuť vzít do rukou jiné dechové nástroje?

Na saxofon jsem hrála na konzervatoři a na AMU jsem měla příležitost půjčit si basetový klarinet a zahrát si s orchestrem Mozartův Klarinetový koncert. Bylo to velice zajímavé.

Čím?

Basetový klarinet je velmi podobný " standardnímu" klarinetu, ovšem měří asi o 18 cm více, čímž se jeho rozsah obohacuje o čtyři spodní tóny: dis, d, cis, c. Ty se hrají pravým palcem a mají temnou barvu, připomínající basetový roh. Poprvé byl veřejnosti představen v roce 1789, kdy na něj Anton Stadler hrál v Mozartově Klarinetovém kvintetu A dur. Přestože se basetový klarinet běžně nepoužívá, někteří výrobci hudebních nástrojů ho nabízejí. Zájem budí především mezi klarinetisty, kteří touží hrát Mozartovy skladby v originální neupravené notaci.

Co dnešní skladba? Už jste Brucha hrála?

Ještě ne, ale jsem moc ráda, že ho mohu uvést a že to bude s panem Pěruškou. Bruchův Dvojkoncert pochází z roku 1911. Skladatel ho napsal pro svého syna, klarinetistu Maxe Felixe Brucha, a violistku Willy Hess. Někdy se hrává i ve verzi pro housle a violu.

Jak prozrazuje váš životopis, před lety jste nasbírala vavříny vítězství na mezinárodních soutěžích v Portugalsku, Francii, Španělsku, 1. cenu máte i z Mezinárodní soutěže Pražského jara 2002. To je přímo skvostný odrazový můstek pro intenzivní sólovou kariéru. Dostavila se v podobě a rozsahu, které vám vyhovují?

Nevím… Vyhrát soutěže asi v dnešní době člověku nezajistí intenzivní sólovou kariéru, alespoň v mém případě tomu tak není. Interpret se o sebe musí umět postarat, a to nejen tím, že dobře hraje.

Máte sedmiletou Barborku a pětiletého Vojtu. Je pro vás těžké skloubit roli matky s hudbou?

Těžké to bylo, když byly děti hodně malé. A vůbec nejtěžší bylo přijmout skutečnost, že už práci nemůžu věnovat tolik času, kolik bych si přála. Dnes jsou děti „naštěstí“ ve věku, kdy mi cvičení tolerují. Berou ho jako součást své maminky.

Snažíte se jim nějak přiblížit svět hudby?

To ani nemusím, stačí, že jsou oba rodiče muzikanti. Děti se od mala chodí dívat na zkoušky nebo představení, v hudbě vyrůstají.

Jak jste se vlastně dostala k hudbě? Máte v rodině hudebníky?

Nemám. Bylo to prosté: Rodiče mě přihlásili do hudebky a tam jsem se dostala k panu učiteli Brožkovi, který mně vybral klarinet.

Mezi předky tedy široko daleko žádný muzikant – jednoho teď každopádně máte doma, svého životního partnera. Můžete svazek dvou lidí ze stejné branže doporučit?

Určitě!