Za svůj džem dostala gurmánského Oskara. Mnoho skvělých chutí je jen dílem náhody, říká marmeládovnice
Jozefína Růžičková je podnikatelka a zakladatelka značky Rose Garden. Jednoho dne se rozhodla, že odejde z Prahy a přestěhuje se na Šumavu. Tam začala vařit džemy a marmelády, a v roce 2017 dokonce získala gurmánského Oskara. „Ta profese vypadá romanticky, ale když taháte bedny s višněmi, už je to o něčem jiném,“ směje se. V rozhovoru s Terezou Kostkovou popisuje, jak se k džemům dostala, jaké má ona sama nejraději a třeba jestli nějaký její výrobek někdy letěl do koše.
Marmeládovnice Jozefína Růžičková začala svoji profesní pouť úplně jinak než s marmeládami. „Vystudovala jsem ekonomku a dlouho pracovala v nadnárodní korporaci. Až po letech jsem se dostala k džemům.“
„Vdala jsem se na Šumavu a přemýšlela, co tam budu dělat, abych nemusela dojíždět do Prahy. Pak jsem zkusila vyrobit pár citrusových marmelád. Nezajímaly mě ty nudné z domácího ovoce, ale ty citrusové. Poslala jsem je do soutěže a získala dvě bronzové medaile,“ vypráví.
„Musela jsem si samozřejmě vybudovat vlastní profesionální kuchyň, která je schválená hasiči, hygienou a tak dále. Měla jsem štěstí, že jsem ji mohla vybudovat přímo v domě.“
Marmeládovnice s bicepsy
Podle královny marmelád se tato profese může jevit trochu romanticky, ne vždy je to ale procházka růžovou zahradou. „Profese marmeládovnice vypadá zvenku romanticky, ale když taháte těžké bedny s dvaceti kily višní, tak už je to o něčem jiném. To, co není na té práci vidět, jsou ty bicepsy,“ směje se.
Za džem z rumu, fíků a hrušek dostala podnikatelka v roce 2017 gurmánského Oscara. „Mnoho džemů je dílem náhody. U fíků s hruškami jsem chtěla udělat fíkový džem, ale nechtěla jsem, aby tam bylo hodně peciček. Tak jsem tam zkusila přidat hrušky. Pořád to mělo takovou zemitou příchuť, skoro až pachuť, takže jsem tam zkusila nalít karibský rum a fungovalo to,“ raduje se Jozefína Růžičková.
Zároveň přiznává, že jedna z marmelád letěla do koše. „To když jsem v bláhové naivnosti vmíchala do citrusu kondenzované mléko a srazilo se to. Většinou, když se mi ale nějaká nepovede, tak z toho ještě něco vykouzlím,“ říká.
Za základ dobré marmelády považuje samozřejmě kvalitní ovoce. „Po několika letech, co jsem bydlela v Prachaticích, jsem zjistila, že asi patnáct kilometrů od nás je oblast, kde se tradičně pěstovalo ovoce, takže nakupuju tam. A citrusy odebírám z rodinné farmy ze Sicílie. Něco si také pěstuji sama, třeba chilli, rakytník, kiwi a také bylinky,“ dodává v Blízkých setkáních.
Související
-
Umět udělat makronky je výzva. Lidi fascinuje jejich výroba, říká food bloggerka Míša Landová
„Porotcování v soutěži Peče celá země pro mě byla úplně nová zkušenost. Bála jsem se rozhodování, protože s každým dílem je to čím dál těžší,“ přiznává food bloggerka.
-
Pečení mám jako koníček. Cukrařina jako živobytí je velká dřina, říká Zdeněk Tokár z Peče celá země
„V laboratoři člověk musí být přesný a profesionální. I cukrařina vyžaduje jistou přesnost, ale já jsem ten typ, který se ne vždy drží receptu,“ přiznává bioanalytik.
-
Kuchyni si vozí za autem. „Vaření na ohni není náročnější,“ soudí kuchař Michal Hugo Hromas
Oheň a dým jsou pro něj podstatné. Proto o nich napsal knihu. „Oheň je nástroj, se kterým pracuju často. A lidi jsou ohněm fascinovaní,“ uvádí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
