Nejtmavší sluneční brýle nejsou automaticky nejlepší. Do auta se hodí jiné než na hory
Kvalitní čočky filtrují nejen UV záření, ale měly by být opatřené i polarizačním filtrem. Zatímco UV filtr blokuje neviditelné UV záření, tak polarizační filtr odstraňuje veškeré rušivé odlesky. Dále musí brýle perfektně sedět na obličeji, nesmí nikde tlačit ani klouzat z nosu dolů.
O výběru slunečních brýlí jsme v Poradně Českého rozhlasu Vysočina mluvili s jihlavským očním optikem Karlem Rybou.
Propustnost skel se dělí do několika kategorií
Nejčastější barvy skel slunečních brýlí jsou šedá, hnědá a zelená. „Šedá a zelená jsou neutrální odstíny, hnědá a hnědo-červená má mírně rozjasňující efekt a hodí se řidičům. Brýle se pak dělí do několika kategorií, podle toho, kolik propouští světla. Kategorie nula jsou velmi světlé brýle a kategorie IV naopak velmi tmavé, vhodné do vysokohorského prostředí a nevhodné k řízení motorových vozidel.
Opravy slunečních brýlí se příliš nevyplatí
„Záleží, z jakého jsou materiálu. Ale obecně opravy jsou velmi problematické. Když praskne plastová obruba, tak oprava je takřka nemožná,“ upozorňuje host. Proto je potřeba si na ně dávat pozor a ideálně k nim opatřit i obal. Ten ochrání nejen před poškozením plastových obrouček, ale taky poškrábáním skel.
„Sluneční brýle vždycky čistíme hadříkem, mýdlovou vodou, nepokládáme plochou na stůl a přenášíme v pouzdře. V ideálním případě nedáváme brýle ani nahoru na hlavu do vlasů. Brýle se totiž více namáhají, dochází k jejich uvolnění a praskání obručí,“ upozorňuje host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
