Práce na zahrádce mě naučila najít balanc, sáhla jsem si tam i na dno svých sil, přiznává herečka Klára Issová

Proto má prý také schované dopisy od své milované profesorky herectví Helenky Kostečkové, která ji připravovala na konzervatoř.

Čtěte také

Náš život na zámku? Místo, kde zítra znamená středověk, nudu už neznám, glosuje herec Krejčík

„Helenka už tady není, ale v mém srdci je hodně silně. Její dopisy byly pro mě i jakási zpětná vazba. Nikdo mi ji totiž nedával," přiznává.

„Táta byl na mě pyšný, to jo. A mamka nebyla moc zvyklá chválit, nebo to nějak probírat. Ale Helenka mi třeba napsala: Viděla jsem tě v televizním filmu, líbila ses mi a tam ta scéna, a tohle… Byla to pro mě zpětná vazba a byla pro mě důležitá. Člověk prostě také potřebuje pochvalu, protože někdy sám sebe dokáže i hodně znejistit,“ naznačuje herečka.

Otevřely se mi nové dveře

Sláva podle Issové přichází s popularitou, když se člověku daří ve veřejném médiu, jako je televize a film. „Znamená to, že je někdo známý široké veřejnosti. Ale není to něco, po čem jsem prahla, nebo co mi dává největší satisfakci, co se týče herectví,“ přiznává herečka, která má agenta v Los Angeles i v Londýně.

Čtěte také

Dcera Věry Chytilové vzpomíná. „Teprve dnes vidím, co pro nás všechno máma dělala,“ říká malířka Tereza Kučerová

„Robin Hudson v Londýně je můj hlavní agent. Tu agenturu jsem si našla sama a spolupracujeme spolu více jak šest sedm let. Právě přes Londýn kupodivu chodí nejvíce castingů. Dokonce i takové, které se týkají amerického trhu,“ popisuje.

Natáčení u zahraniční produkce vnímá jako nové možnosti. „Otevřely se mi nové dveře. A zkouším, jestli to jde, nebo ne. Už jsem s tím chtěla i praštit a opustit to. Ale ještě mi něco nedá to nezkoušet dál. Jsem člověk, který se moc nevzdává a je to vlastně odvětví, kde se člověk pořád může vzdělávat, jednak si prohlubovat jazykové znalosti a vůbec i v herectví. Je to vlastně nekonečný příběh,“ naznačuje.

Není to jen zalité sluncem

Před pár lety přidala ke svým zájmům i zahradničení. Zahrádku získala od profesorky Kostečkové.

Čtěte také

Každý herec má vlastní hereckou kuchyni, jinak vaří, já nechci nikoho ovládat, říká režisér Pokorný

„Když jí bylo po osmdesátce, chtěla jsem s ní být více v kontaktu, začala jsem k ní občas jezdit na zahrádku pomáhat. Pak mi jednou na volala, zrovna na mé narozeniny, aniž by to ale věděla, že mi ji přenechá. Byl to nejlepší dárek. Samozřejmě já jsem si tam sáhla i na dno svých sil. Není to jen zalité sluncem,“ přiznává herečka Klára Issová.

A pokračuje: „Ale učím se tam odnaučovat ten perfekcionismus. Protože já jsem člověk, který, když se do něčeho pustí nebo něco nového objeví, strašně do toho vlítne. Úplně tím pak žiju, je to až posedlost. Měla jsem tendence celou zahradu sama zrekonstruovat. Lítala jsem tam s krumpáčem, s rýčem a se vším. Sedřela jsem se tam, první dva roky strašně moc. A nešlo to, prostě člověk všechno sám nezvládne. Vyškolilo mě to. Naučilo to mě to najít balanc.“

Co považuje za svůj dosavadní největší úspěch? Jak odlišná je práce se zahraničním a tuzemským filmovým štábem? Podle čeho si vybírá dobročinné projekty, ve kterých účinkuje? Jak se jí daří uchránit si soukromí? Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Vladimír Kroc.