Britten & Šostakovič

38 fotografií

Benjamin Britten: Les Illuminations
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 14

Robert Jindra dirigent
Petr Nekoranec tenor
Maida Hundeling soprán
Peter Mikuláš bas

Benjamina Brittena a Dmitrije Šostakoviče spojuje víc než jen fakt, že oba dnes patří ke klasikům hudby 20. století. Dělila je sice železná opona, ale dobře znali svou tvorbu, spojoval je vzájemný obdiv, později i přá­telství. A vedle morálních postojů odrážejí­cích se v umělecké orientaci také skutečnost, že oba měli problém s establishmentem ve své zemi. Šostakovič musel dělat neu­přímná politická prohlášení a psát v duchu komunistické ideologie, Britten v době, kdy to bylo protizákonné, žil v homosexuálním vztahu s tenoristou Peterem Pearsem. Cyklus Iluminace na Rimbaudovy texty z roku 1940 je jednou z mála vokálních skladeb, které ne­napsal přímo pro něj. Britten s Šostakovičem se osobně poprvé setkali v roce 1960. Kon­takty oživoval violoncellista Mstislav Rostro­povič, který oba inspiroval k napsání nových děl pro svůj nástroj a stál také za dedikací Brittenovy opery Marnotratný syn Šosta­kovičovi. Ten svou předposlední symfonii, ne zcela běžně koncipovanou pro soprán, bas a malý smyčcový orchestr s nejrůznějšími bicími nástroji, dokončil na jaře roku 1969. Byla reakcí na Brittenovo Válečné requiem, které považoval za mistrovské dílo. Do je­denácti částí propojil básně čtyř světových autorů zabývající se tématem smrti. Symfo­nii věnoval Brittenovi, který ji o rok později uvedl v britské premiéře na svém festivalu v Aldeburghu.