Narodil jsem se v Ostravě, část dětství a mládí jsem prožil i v jižních a středních Čechách. Na Pražské konzervatoři a Hudební fakultě AMU jsem vystudoval hru na kontrabas.
Během studií jsem byl členem legendárního Českého noneta, mezi formující ranné profesní zkušenosti počítám scénická provedení Stravinského Příběhu vojáka pod vedením Ctibora Turby (v Praze, Brně a Vídni).
Z nedávné doby pak třeba věštecký melodram s antickým námětem Cassandra od Michaela Jarrella za osobní účasti slavné francouzské herečky Fanny Ardant, který mne zavedl až na významný francouzský festival v Besanconu. Další soudobá díla provádím ve specializovaných ansámblech Konvergence či Prague Modern a naopak starou hudbu hraji rád v Ensemble 18+.
Jaký je můj nástroj?
V SOČRu hraji na kontrabas nástrojaře Johanna Baptisty Schweitzera. Nástroj je zajímavý snad pouze tím, že původně byl běžný čtyřstrunný, ale byl dodatečně přestavěn na pětistrunný. Proč taková přestavba? Protože kvalitní a sametově hutný spodní registr pětistrunných nástrojů kontrabasové skupiny je velmi důležitou oporou symfonického orchestru a je základem pro plnohodnotný zvuk celého orchestru.
Jaký byl můj dětský sen?
K otázce dětských snů a přání snad podotknu jen to, že celý život člověka je vyplněn snahou uskutečňovat tyto sny. A buď se tyto sny stanou skutkem, nebo nemá smysl o nich mluvit. A není přitom marné si být vědom myšlenky obsažené v díle „Život je sen“ barokního dramatika Pedra Calderón de la Barca a získat odstup.
Co mě baví?
Kromě světa hudby v plné jeho šíři rád vnímám vytváření a traktování prostoru a světla (i času!) v architektuře, scénografii, filmu. Oslovuje mne astronomie, věda a její pokroky, z dálky filosofie (Albert Schweitzer, Erich Fromm), knihy, krása přírody a žen, výtvarné umění, fotografie... život ve svém celku.