Ať SOČR vydrží a pokračuje…
…přeje orchestru k 90tinám hornista Radek Baborák, který 9. května zahraje na závěrečném večeru abonentního cyklu v Rudolfinu Glierův koncert.
Pane Baboráku, skladba pochází z roku 1951. Dění v hudebním světě tehdy ovlivňovali avantgardní skladatelé Cage, Ligeti či Boulez, zatímco Glier zkomponoval koncert, pevně zakotvený v romantické tradici. Navzdory občasným úšklebkům nad líbivostí či sentimentalitou díla ho hornisté dodnes s oblibou uvádějí. Jak byste posluchačům přiblížil jeho kvality?
Reinhold Glier těmto avantgardním tendencím opravdu nepodlehl. A nejen on. Například Richard Strauss, další výrazný skladatel nejen hornového repertoáru, si také udržel svůj styl. Naštěstí v hudbě neplatí, že to, co je v době svého vzniku bráno malou skupinkou šéfkritiků jako nemoderní, nebude v budoucnu hráno a oblíbeno.
Kdyby napsali koncert pro lesní roh Rachmaninov, Chačaturjan nebo Prokofjev, měl by to Glier asi těžší, ale takto nemá konkurenci. Rozhodující je, jestli nám ta hudba něco sděluje, jestli nás baví ji hrát a zda se dobře poslouchá. Kdo se nad tím ušklíbá, měl by se nejdřív podívat sám na sebe a svoje umění do zrcadla.
Vybavíte si, jak jste prožíval své první veřejné provedení Glierova Koncertu?
Napoprvé mi připadalo, že se ani nedá zahrát do konce.
A které provedení bylo dosud nejpamátnější?
Určitě moje tři „rozlučkové“ koncerty s Berlínskou filharmonií, ale také třeba provedení v Kyjevě, odkud Glier pochází a kde je tedy brán jako ukrajinský skladatel. Krásné byly koncerty s panem Ashkenazym a NHK v Tokiu.
Které z projektů plánovaných na brzkou budoucnost vás teď zaměstnávají a naplňují radostí?
Je jich celá řada, ale nejvíc mě těší projekty Baborak Ensemble, na které mám víc času a energie, než když jsem byl zaměstnán v orchestru. A s Českou Sinfoniettou se připravujeme na Mozartovo Requiem a Beethovenovy symfonie. To jsou také velké a radostné události.
Vaše dnešní vystoupení uzavírá další koncertní sezonu rozhlasových symfoniků; ta příští bude jubilejní, orchestr v ní oslaví devadesátiny. Vy máte četné zkušenosti ze špičkových těles, co považujete za stěžejní hodnoty, na které by se u opravdu dobrých orchestrů mělo dbát?
Především to musí být dobrý tým, osobnost šéfdirigenta, šikovný management.
Co byste SOČRu popřál?
Muzikantům přeju dobré pracovní podmínky, kvalitní nástroje a noty, vysoké platy. A aby nemuseli hrát skladby, které je nebaví. Jak tak sleduji, SOČR se dočkal velké změny, zdá se mi, že je na vzestupu, takže jednoduše: Ať to vydrží a pokračuje.
Přemýšlíte o nějakých dalších společných projektech?
Ano, zatím je to tajné a nevím, jestli plány dopadnou, ale prozradím je: Mělo by jít o premiéru Druhé symfonie Ondřeje Brouska „Na křídlech slávy“ pro lesní roh, klavír a orchestr a Dvojkoncert anglické skladatelky Ethel Smyth pro housle a lesní roh. Tak uvidíme.
