Velkolepé finále: Mahler – Lenárd

13. duben 2017

19. června vyvrcholí ve Dvořákově síni Rudolfina 90. koncertní sezona Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Pod taktovkou šéfdirigenta Ondreje Lenárda a za spolupráce se sopranistkou Kateřinou Kalvachovou, mezzosopranistkou Veronikou Hajnovou a Českým filharmonickým sborem pod vedením Petra Fialy zazní velkolepé dílo Gustava Mahlera, Druhá symfonie c moll „Vzkříšení“.

Koupit vstupenku

Práce na ní trvala skladateli dlouhých osm let. Bylo to v období, kdy už si Mahler vysloužil za dirigentským pultem respekt a zvučné jméno, ale v kompozičním oboru stál teprve na začátku. Veřejnost jeho tvorbu v podstatě ignorovala a kritika psala o První symfonii D dur jako o nudném díle plném disonancí a nekonečných prodlev.

Přesto Mahler začal záhy, roku 1888, ve svých 28 letech, pracovat na Druhé symfonii. Podle jeho počátečního záměru měla navazovat na symfonii první a její úvodní věta, jakási tryzna za hrdinu Titána, nesla v původní verzi název „Smuteční slavnost“.

Když ji skladatel přehrál svému příteli, dirigentu Hansi von Bülowovi, slavnému umělci proslulému v celé Evropě, pronesl prý dotyčný zděšeně: „Jestli je tohle ještě hudba, pak už jí vůbec nerozumím.“ Navzdory tomu Mahlera neopustily jeho umanutost a bojovné odhodlání. Potřeboval však čas…

Ondrej Lenárd

K dílu se vrátil až v létě 1893. Zavřel se tehdy v zahradním pavilonku u jezera Attersee, nikdo ho nesměl rušit – a vytvořil 2. a 3. větu, které charakterizoval jako epizody ze života zesnulého hrdiny. 4. věta nazvaná Urlicht, Prasvětlo, patří sólovému altu. Ústřední píseň pochází ze sbírky Chlapcův Kouzelný roh a Mahler ji vykládá jako „zápas duše a tázání se po Bohu“.

Poměrně kuriózním způsobem pak došlo k rozuzlení zásadní otázky, jak celé dílo vygradovat a uzavřít. Mahler o ní dlouho, trpělivě přemýšlel a řešení objevil během smuteční mše za už zmíněného dirigenta Hanse von Bülowa. Když totiž na pohřbu Mahler vyslechl v podání chlapeckého sboru ódu na Klopstockova slova, pochopil, že našel dlouho hledaný text pro finální část: text, který mj. hlásá „Zemřu, abych mohl žít!“, text s motivem vzkříšení! Mahler svou hudbou nastoluje blažený klid, všechny prostoupí vlídné, přívětivé světlo a vědomí boží přítomnosti i všeobjímající lásky.

Zrodilo se velké dílo o smrti i znovuzrození, symfonie naděje. A protože krásné hudby ani naděje není nikdy dost, věříme, že těmto nedocenitelným hodnotám rádi vykročíte vstříc v 19. červnovém večeru ať už přímo ve Dvořákově síni či při poslechu přímého přenosu stanice Vltava od 19.30 hodin.

Spustit audio

CD SOČRu v e-shopu