Exaktní vyváženost tónu bez patosu (recenze)

Innsbruck - Na druhém z řady mistrovských koncertů nás ve středu nadchl Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením Leoše Svárovského. Český orchestr hostoval hned se třemi díly Antonína Dvořáka. Mezi předehrou Můj domov a 8. symfonií G dur zazněly ještě Biblické písně s vynikajícím basbarytonem Romana Janála. Roman Janál má příjemně zabarvený hlas, je mu výborně rozumět, nepřehrává, zpívá bez námahy, uvolněným, vkusně a kontrolovaně vedeným vibratem. Sólistovi stejně jako celému orchestru se podařilo přiblížit Dvořákovu hudbu jednoduše, přirozeně a bez přehnaného patosu.

Již od prvního tónu nenechal dirigent nikoho na pochybách, že vede výborně připravené špičkové hudební těleso: orchestr hrál s ohromující vyvážeností a jednolitostí, jako by ho ani netvořili dílčí instrumentalisté. Souhra byla přesná, vynikající. Mezi nástrojovými skupinami ožívaly navzájem skvěle sladěné a plynule na sebe navazující barvy tónů. Dirigent Svárovský rozpoutal výjimečnou bouři momentů, jejichž barvy přecházely od světlých až k temným. Jeho specialitou bylo dynamické a zároveň subtilní rozdělení sólových melodií: tu postupně stáhl sólovou kantilénu fantastických instrumentalistů, aniž by ztratila na síle, aby najednou nečekaně poskytla prostor dalšímu nástroji. Melodický hlas se často vyjímal nad orchestrem pouze nepatrně, a tím posluchače ještě více přitahoval a lákal k procítěnému naslouchání. Svárovský zvolil rytmizující přístup, aby přesvědčivě udržel pohromadě jindy tak snadno se tříštící symfonii. Provedení bylo strhující až do oslňujícího závěru, po němž následoval velký aplaus a hlasité volání bravo. (ber)