Jak se fotí symfonický orchestr?
Odpověď je nasnadě, ne právě jednoduše. Představte si (ve vší úctě!) více než stohlavého temperamentního živočicha. Náš rozhlasový kolega Khalil Baalbaki se ovšem do obřího úkolu vrhl s nasazením a zápalem, které u něj sice známe, ale stejně nás vždy znovu překvapí. A potěší.
Po více než tříhodinovém focení jsme se ho nemohli nezeptat, jak se mu se SOČRem pracovalo. „Hezky, moc hezky. I když jsem měl před objektivem více duší, než je moje duše schopna obejmout!“
Jak uvedl, pomyslnou oporou mu byla disciplína hráčů i přítomnost šéfdirigenta Lenárda, se kterým se zná už z dřívější spolupráce. „Nahradil mi duše, které jsem obejmout nestačil. Když se na mě podíval, cítil jsem se dobře. Pomohl mi svou energií.“
Khalilův výkon nedokážou fotografie plně zprostředkovat. Přáli bychom vám vidět, jak pobíhal po studiu sem a tam, po schůdkách nahoru dolů, hledal příhodné světlo, postavení, objektiv, atmosféru… Nicméně stejně jsme neodolali a pokusili se zvěčnit 18. zářijové odpoledne ve Studiu 1.
Další z milých rozhlasových kolegů, Tomáš Vodňanský, ochotně a pohotově přiběhl s fotoaparátem, a výsledkem jsou přiložené snímky.
Na tom předposledním vás jistě zaujme perlička ze zákulisí takového focení: Když prostě chcete mít na snímku opravdu VŠECHNY členy orchestru, včetně maminek novorozeňat, musí se pan produkční Vojtěch Šafařík vložit kromě úkolů diktovaných náplní práce i do poslání chůvičky…
Khalilu Baalbakimu MNOHOKRÁT DĚKUJEME, těšíme se na jeho fotky – a doufáme, že vy též! Fotoreportáž Tomáše Vodňanského přinášíme i v ucelené FOTOGALERII.
