O nových houslích pro SOČR
V pátek 16. ledna převzal manažer SOČRu Ondřej Kotrč trojici houslí od výrobce prvotřídních smyčcových nástrojů Jana Špidlena, pokračovatele světoznámého houslařského rodu s mnohaletou tradicí. Mezi tutti hráče zamíří nástroje od Julia Hubičky (1912) a od Heinricha Theodora Heberleina (1912), nejpozoruhodnější z houslí postavil osobně pan Špidlen a hrát na ně bude koncertní mistr SOČRu Vlastimil Kobrle.
Jana Špidlena jsme požádali, aby nám svůj výtvor představil.
Housle z roku 2008 jsem postavil podle modelu Antonio Stradivari. Tento model vychází z houslí z roku 1718, které jsem měl kdysi možnost si obkreslit. Model jsem si jen trochu upravil podle vlastního vkusu. Na spodní desku jsem použil krásný, asi 90 let starý javorový přířez, deska je tedy z jednoho kusu. I luby jsou z téhož kusu, takže celek je dokonale sladěný. Vrchní deska je rovněž z velmi starého smrku, jemných pravidelných let. Nalakovány jsou lakem, který jsem si sám připravil z přírodních pryskyřic, olejů a pigmentů. Housle od počátku zněly moc dobře, ale přesto jsem je v roce 2010 otevřel a provedl nepatrnou korekci síly vrchní desky podle tehdy čerstvých poznatků o ladění desek. Tato úprava zlepšila témbr G struny. Od té doby patří tyto housle k nejlépe znějícím, které jsem kdy postavil.
Mají něco natolik specifického, co by je přímo předurčovalo pro využití v orchestru?
Nevím, jestli existuje něco jako ideální zvuk orchestrálních houslí. Myslím, že naopak všichni houslisté, včetně těch z orchestrů, touží po co nejlepším sólovém nástroji. Takový vyniká nejen průrazností, ale také barevností zvuku a tím, že si s ním hráč může dělat, co chce, a vyjádřit i ty nejjemnější nuance hudby. Nad to jsou housle velice individuální, jako lidé, a záleží na tom, aby se potkal ten správný houslista s těmi správnými houslemi. Aby se mu na ně dobře hrálo a měl je rád. Doufám, že se to zde podaří.
Sledujete koncerty či nahrávky rozhlasových symfoniků? Pojí vás s tímto tělesem nějaké profesní vazby, popř. osobní přátelství s jednotlivými hudebníky?
SOČR sleduji již od dob, kdy jsem začal dělat housle po boku svého otce Přemysla. Tehdy k nám často chodíval pan Jan Köhler, houslista z tohoto orchestru. Byl naším dlouholetým příznivcem a později hrál na violu, kterou jsem postavil v roce 1993 pro mezinárodní houslařskou soutěž zde v Praze a získal s ní 1. cenu. Pan Köhler bohužel již není mezi námi, ale v řadách vašeho orchestru dále působí jeho syn stejného jména, rovněž houslista. V mém povědomí patří SOČR odedávna k našim nejlepším orchestrům.
Co se aktuálně rodí ve vaší dílně, čemu teď věnujete nejvíc úsilí?
Abych pravdu řekl, od listopadu se nejvíce věnuji stěhování a zařizování naší nové dílny a obchodu, který vede má žena Marta. Přestěhovali jsme se jen z přízemí do 1. patra, ale práce je s tím stejně nad hlavu. Kromě toho dokončuji dvoje housle - jedny do Londýna na Royal Academy of Music a druhé do Japonska. Další housle mají být do Německa, už bych na nich měl začít dělat... Také se věnuji expertíze a obchodu s nástroji, administrativě, komunikaci s kolegy a zákazníky. Času bohužel nikdy nemám nazbyt.
