Ondrej Lenárd: Přípravou na Verdiho Requiem byl celý můj život
V pondělí 4. června bude Symfonický orchestr Českého rozhlasu naposledy hrát pod taktovkou Ondreje Lenárda coby svého šéfdirigenta. Sedm pozoruhodných sezon završí hudebníci provedením Verdiho Requiem.
Sólové party přednesou Celine Byrne, Jana Hrochová, Antonio Poli a Štefan Kocán, vystoupí Pražský filharmonický sbor pod vedením svého hlavního sbormistra Lukáše Vasilka. Na pódiu Dvořákovy síně panu šéfdirigentovi za spolupráci poděkuje také generální ředitel ČRo René Zavoral.
Ondreji Lenárdovi se mistrně podařilo dopřát orchestru dostatečnou svobodu na to, aby na zkouškách a především na koncertech nastala ta pravá tvůrčí atmosféra, kterou naše publikum tolik oceňuje. Navždy si uchovám v paměti mnohé jeho koncerty se SOČRem.Jakub Čížek, ředitel SOČR
Vybavíte si své první setkání s touto Verdiho kompozicí?
Áno. Bolo to v roku 1984, keď SOČR Bratislava mal možnosť predviesť toto dielo. Bolo to hviezdne obsadenie: sólisti G. Beňačková, E. Randová, P. Dvorský a P. Mikuláš, Pražský filharmonický zbor s prof. Veselkom a SOČR. Bolo to pre mňa neopakovateľné a dodnes mám „matricu“ nahrávky. A asi sa po toľkých rokoch dočkáme jej vydania na CD, ktoré vydá centrum RTVS v Bratislave.
Co všechno obnášela příprava na dnešní koncert? Pracoval jste výhradně nad partiturou anebo Vás inspirovaly i jiné materiály?
Príprava na dnešný koncert bola v podstave celý môj život. Dopátrať sa podstaty a hĺbky tohto veľdiela potrebuje skutočne už vekovú zrelosť, pochopiť neoddeliteľnú filozofiu života a smrti.
Jak jste dával dohromady vokální kvartet?
Po toľkých skúsenostiach už mám vyhranené predstavy o sólovom kvartete. Žiaľ, nie vždy nám to „kasa“ dovolí, ale som presvedčený, že dnešný kvartet spĺňa vysoké parametre pre tento hudobný skvost.
Jaké vyznění pro vás Verdiho Messa da Requiem nese? Co obvykle ovládne vaše nitro po provedení tohoto velkolepého opusu?
Každé dielo génia vo vás zanechá nezabudnuteľnú pečať, očarí vás a stáva sa akýmsi symbolom tej najušľachtilejšej krásy a bohatstva vášho srdca. Žijete a čerpáte z čistoty a hĺbky tohto humánne i filozoficky bohatého diela.
Nebývá někdy ten emocionální nápor až za hranicí únosnosti?
Tentokrát to bude ešte znásobené smútkom, pretože sa lúčim so SOČR-om, tým nádherným nástrojom. Napriek tomu pojímam toto dielo ako ľudskú i duchovnú katarziu, ktorá nám dáva odpoveď: Žiješ, aby si zomrel.
