RECENZE: Gerhardt a Liebreich nadchli nejen Šostakovičem
Mimořádný koncert uspořádal 29. října ve Dvořákově síni pražského Rudolfina Symfonický orchestr Českého rozhlasu a přizval si současné výrazné německé umělce, dirigenta Alexandera Liebreicha a violoncellistu Albana Gerhardta.
Společně připravili program z děl terezínského autora Pavla Haase, Dmitrije Šostakoviče a Johannesa Brahmse. Večer měl vysoký společenský kredit, neboť byl součástí projektu Ozvěny Česko-německého kulturního jara 2017, který je kulturní iniciativou různých českých a německých institucí a na konání se podílelo také Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze a Goethe-Institut.
Úvodní polyfonně zpracovaná Studie pro smyčce Pavla Haase dala smyčcové skupině orchestru příležitost předvést ve složitém polyfonním předivu hlasů především intonační přesnost a rytmickou souhru. I díky přesnému gestu Alexandera Liebreicha dokázali hráči dostát požadavkům partitury. Skladba, kterou si autor ověřoval zvládnutí fugy jako tradiční hudební formy, vznikla v koncentračním táboře. Přesto je kompozičně vytříbená a náladově vyvážená, čímž také ukázala, že není vždy nezbytné hledat souvislost mezi hudbou autora a jeho životními osudy.
V následujícím Šostakovičově Koncertu pro violoncello a orchestr č. 1 Es dur, op. 107 podal sólista Alban Gerhardt suverénní a po všech stránkách mimořádný výkon. Publikum okouzlil neobyčejnou zpěvností nástroje i technickou dokonalostí, zaujatost a oddanost interpretované hudbě z něj vyzařovala. Gerhardt působil dojmem, že je zcela srostlý nejen se svým nástrojem, ale je plně identifikován i se Šostakovičovou hudbou. Našla v něm skvělého interpreta. Technická i tónová kvalita byla nezbytným předpokladem pro výrazové nuance, kterými Gerhardt dokázal dílo originálně dotvořit.
Za zmínku stojí skvělý výkon hornistky Jany Švadlenkové, která se v náročném sólově traktovaném partu lesního rohu výborně rytmicky i barevně pojila se sólovým violoncellem. Publikum si vytleskalo přídavek, Bachovo Preludium ze Suity č. 6 D dur pro sólové violoncello, v kterém Gerhardt svůj vynikající výkon ještě vygradoval.
Velmi překvapivé a sympatické bylo, že po tomto vyčerpávajícím provedení zasedl Gerhardt nezvykle také do orchestru a zahrál si v Brahmsově Symfonii č. 4 e moll orchestrální part ve violoncellové skupině. Opravdu obdivuhodná energie!
Alexander Liebreich, nově jmenovaný umělecký ředitel festivalu Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchenu, předvedl skvělou připravenost ve všech kompozicích. Měl velkou zásluhu na výkonu orchestru, který vedl k ukázněnému projevu, ovšem neopomenul přidat dávku patřičné emocionality.
Patrné to bylo zejména v Brahmsovi, provedení Symfonie č. 4 e moll, op. 98 si náležitě užil, a přestože provedení nevybočilo z rámce interpretační tradice této skladby, upoutalo mě zaujetí všech interpretů a snaha o vyjádření hudebních emocí prostřednictvím proměn výrazu i dynamiky. Liebreicha zdobila znalost každého detailu a jasné, precizní gesto, kterým hráčům předával svou představu výrazových odstínů i metro-rytmickou a formální logiku interpretované hudby.
Už teď se můžeme těšit na vystoupení Alexandera Liebreicha i v řádném abonentním cyklu rozhlasových symfoniků v březnu příštího roku.
