Roman Petrov

Pocházím z muzikantské rodiny dvou národností - matka je Češka, otec Bulhar. Narodil jsem se v Českých Budějovicích, kde jsem ve svých šesti letech, během odpolední procházky s maminkou, potkal v Otakarově ulici svého budoucího učitele hry na violoncello, Rudolfa Weisse.

Když jsem byl v tento inkriminovaný den následně dotázán, jestli si přeji hrát na cello, s tím, že by to ovšem znamenalo den co den až do dospělosti na tento nástroj cvičit, bůhví proč jsem souhlasil, a tím v podstatě definoval následujících 30 let svého života. Nutno říci, že se svým rozhodnutím jsem dodnes spokojen.

Za své další hudební vzdělání vděčím v první řadě Jaroslavu Kulhanovi, členovi Panochova kvarteta a profesorovi Pražské konzervatoře, a v řadě neposlední i Mirko Škampovi, který, jak se ukazuje, ovlivnil alespoň částečně snad všechny současné české violoncellisty. Do finální podoby jsem pak své hráčské dovednosti dovedl na Hudební akademii múzických umění v Praze, pod laskavým vedením doc. Miroslava Petráše.

Bezprostředně po studiích následovalo dvouleté exaltované období spolupráce s Verbier Festival Orchestra, kde jsem dostal šanci nastudovat na několik desítek stěžejních symfonických děl světového repertoáru, pod vedením celé řady největších dirigentských osobností současnosti. Nedlouho poté jsem pak zakotvil v Symfonickém orchestru Českého rozhlasu, kde jsem našel svůj domovský kolektiv muzikantů a kde působím dodnes.

Jaký je můj nástroj?
Hraji na nástroj z dílny Tomáše Haškovce, postavený na zakázku v roce 2002.

Co mě baví?
Kromě svého povolání jsem se našel hlavně ve studiu východních filozofických a náboženských systémů, psychologické a psychoterapeutické teorii i praxi, a věnuji se také jógové a meditační praxi. Mým snem je dosáhnout v těchto oblastech dostatečné kvalifikace, abych mohl své zkušenosti smysluplně nabídnout ostatním.