Rozhovor s dirigentem Amosem Talmonem

Vybavíte si chvíle, kdy do Vašeho života vstoupila hudba? Pocházíte z muzikantské rodiny nebo jste se k ní dostal vlastními cestami?

U nás doma hudbu všichni milovali. Maminka přišla do Izraele z Vídně, otec z polské Lodže a oba se intenzivně zajímali o klasiku. Hudba mě obklopovala od útlého dětství. Dodnes si vybavuji, jak mě otec v pěti letech vzal na koncert do Auditoria F. R. Manna. Od té doby jsme také každý pátek navštěvovali některou z místních gramoprodejen, kde jsem si sám mohl vybrat novou desku.

Můžete nám přiblížit svůj původní obor a cestu, která od něj vedla k dráze profesionálního dirigenta?

Zdědil jsem malou společnost, zaměřenou na obchod s celulózou a papírem. Po několika letech se v Izraeli vypracovala na lídra ve svém oboru. Jednání mě zavedla do čtyř světových kontinentů. Kdykoliv jsem měl příležitost, vypravil jsem se na návštěvu koncertu nebo opery. Zároveň jsem si uvědomoval, že ať jsem v kanceláři, za volantem nebo třeba doma na gauči, stále poslouchám hudbu a diriguji... Také jsem si uvědomil, že kdykoliv sedím mezi posluchači, ústředním bodem mého zájmu je osobnost dirigenta - jeho technika, interpretace, přístup k hudebníkům, styl. A pak mě stále častěji pronásledovala myšlenka, že bych to měl zkusit. Jednoho dne jsem našel v novinách inzerát na dirigentské kurzy pro amatéry. Přihlásil jsem se a s nadšením tam docházel. Ve finále řídil každý z účastníků symfonický orchestr. Dostali jsme třicet minut. Vybral jsem si první větu z Beethovenovy první symfonie. Když jsem skončil, sklidil jsem od orchestru nadšený aplaus vestoje! Myslím, že právě tehdy se mi definitivně "rozsvítilo": moje životní cesta vede říší hudby.

Vnímáte svůj relativně pozdní vstup do profesionálního hudebního života jako výhodu nebo handicap?

Jako jednoznačnou, ohromnou výhodu. Jednak si přináším cenné životní zkušenosti a také zkušenosti z oblasti obchodu, které mi v hudbě významně pomáhají. Zúročím je v interpretaci, ale také třeba při jednání s hudebníky a dalšími lidmi z branže. Řekl bych, že jeden z mých velkých úspěchů, symfonická řada v Centru múzických umění města Herzliya, přímo vyvěrá z mých někdejších obchodních aktivit. A konečně cítím - a rád zmiňuji, že se to o mně i říká - že vždy přicházím s nadšením, svěžími neotřelými myšlenkami, že mě nezatěžují zavedené zvyklosti hudebního světa.

Jaký repertoár je Vám nejbližší?

Mému založení je nejbližší romantický repertoár: Beethoven, Brahms, Mendelssohn, Schumann, Dvořák, Franck, Bruckner, Čajkovskij, Verdi, Chačaturjan, Borodin. Mám rád i hudbu z počátku 20. století, Mahlera, Respighiho, Šostakoviče, Prokofjeva, Kalinnikova. Dobře se cítím v dílech klasických, ať už jsou autory Haydn, Mozart, Schubert, vlastně celá vídeňská škola. A před nedávnem jsem se blíže seznámil s českými autory, jako jsou Smetana nebo Suk. Ostatně je to pár týdnů, co jsem ve Florencii poprvé uvedl Sukovu Serenádu pro smyčce. Krásné dílo!

Které koncerty pro vás představovaly vrcholné události dosavadní kariéry?

Bezprostředně se mi vybaví několik koncertů: mé první vystoupení s Mladou izraelskou filharmonií, kde jsem zažíval pocity věčnosti... první koncert s Izraelskou filharmonií... 7. Beethovenova symfonie se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, kterou jsme před pár lety provedli v Českém Krumlově... koncert se Symfonickým orchestrem Pekingu, tehdy jsme v Zakázaném městě uvedli díla izraelských autorů a čínští hudebníci je interpretovali skutečně dokonale... Rossiniho Stabat Mater na počátku tohoto roku se Slovenskou filharmonií a Slovenským filharmonickým sborem... Další památnou událostí byl koncert v prosinci 2008 s Římským symfonickým orchestrem. Ten večer mi zůstane v paměti jednou provždy, jednak díky vřelému přijetí ze strany orchestru i publika, a také proto, že v den koncertu jsem ráno upadl na schodech a rozbil si hlavu. V nemocnici mi ji vyspravili patnácti stehy a večer jsem dirigoval s obrovským bílým turbanem z obvazů...

Jste zakladatelem nadace Music Angels a také hudebním ředitelem Centra múzických umění v Herzliyi. Odkud čerpáte energii pro všechny své aktivity?

Nepochybně ze samotné hudby. Mám radost, když sleduji mladé talenty, jak se s úspěchem prezentují na našich koncertech. Motivací jsou mi také vynikající ohlasy ze strany publika. A v neposlední řadě mi dodávají elán hostující dirigenti a sólisté. Je na nich znát, že vystoupení v rámci velké symfonické řady Centra múzických umění města Herzliya považují za přínosné z hlediska hudebního i osobního. Pobyt v Izraeli je pro ně poutavou zkušeností.

Jaký je Váš dojem z dnes uváděného programu - vyhovují zařazené skladby Vašemu naturelu?

Naprosto. Miluji Rossiniho, koneckonců v této sezoně uvádíme několik jeho předeher také v našem symfonickém cyklu. Webera vnímám jako milník ve vývoji romantické tvorby a konečně Brahmsova 4. symfonie, tak to je vrcholné propojení romantického cítění a klasického stylu. Považuji ji za jednu z nejdůležitějších symfonií (i když se obejde bez přehnané pompy a "ohňostrojů").

Intenzivně spolupracujete s českými orchestry (Severočeská filharmonie Teplice, Plzeňská filharmonie, Symfonický orchestr Českého rozhlasu), už asi víte, co od nich můžete očekávat. Co je pro zdejší hudebníky příznačné? (A prosím, můžete být i kritický!!!)

Nejprve chci zdůraznit, že v České republice diriguji nesmírně rád! Tato země je blízká mému srdci. U nás na ni pohlížíme s vřelými sympatiemi už od dnů Masaryka a cítíme vděk za podporu Izraelského státu od samotného založení. Chtěl bych zmínit i svůj loňský koncert s Pražskou komorní filharmonií, který jsem si ohromně vychutnal. Na českých muzikantech je nanejvýš patrné a zjevné, že se mohou opřít o velkou silnou tradici. Poznáte to na jejich technice i stylu hry. Také cítím, že Češi jsou otevření novým nápadům, netradičním interpretacím.

Určitě patříte k lidem, kteří dokážou proměňovat své sny v realitu. Co byste rád uskutečnil v budoucnosti?

Víte, rád bych řídil orchestry z nejrůznějších koutů světa. Také bych se chtěl zasadit o intenzivnější výměnu mladých sólistů mezi zeměmi, v nichž sehrála židovská kultura významnou roli, tedy kupř. mezi Českou republikou, Polskem, Německem. S pomocí mých spolupracovníků, mezi které patří Lubomír Herza a Eva Kalhousová, jsme už pár projektů připravili. Ale cítím, že můžeme a měli bychom udělat víc.