Rozhovor s dirigentem J. Kučerou a klavíristou V. Máchou

3. březen 2011

21. března se na jednom pódiu setkávají dva mladí umělci. Jak ozřejmí příští řádky, navzdory nízkému věku se už znají poměrně dlouho. Nejprve tedy pár otázek pro dirigenta Jana Kučeru.

Které ze skladeb dnešního večera jste do programu prosadil Vy osobně a proč?

Tentokrát jsem měl možnost sestavit program koncertu kompletně a můj výběr byl přijat. Na úvod jsem zvolil dvě krátké, navýsost programní a u nás málo hrané skladby Igora Stravinského. Dělí je od sebe 34 let. Cirkusová polka s podtitulem „pro mladého slona“ vznikla v roce 1942 na objednávku cirkusu specializujícího se na choreografii pro slony. Jedná se o absolutní hudební nadsázku a vtipnou stylizaci nejistých kroků slůněte. Raná skladba Ohňostroj z roku 1908 je ještě výrazně ovlivněna impresionismem a okouzlí efektní a virtuózní instrumentací. Mám rád, když hudba v posluchačích vyvolává vizuální představy, obrazy, a má-li skladba mimohudební obsah přímo v názvu, je to o to jednodušší. Stravinského hudbu jsem vždy obdivoval pro její nonkonformitu, výrazný rytmus a vtip. Měl jsem zatím možnost dirigovat „jen“ Svěcení jara, proto jsem chtěl uvést některá z jeho dalších děl. – Na Gershwinově Klavírním koncertu jsme se dohodli společně s Ivanem Klánským, který nejen k mé lítosti musel vystoupení nakonec odříct. Václav Mácha je však náhradník více než dobrý, před dvaceti lety jsme spolu byli ve stejné klavírní třídě Jana Tůmy na LŠU Španělská a už tehdy byl oproti ostatním hráčsky dál. – A na závěr jedno z vrcholných romantických děl, Variace na původní téma - Enigma od Edwarda Elgara. Pro tuto skladbu je typický sytý, dobře instrumentovaný symfonický zvuk, nádherné kontrasty v jednotlivých variacích, niterný cit, zkrátka spousta věcí, pro které stojí za to milovat hudbu.

Sám jste vynikající klavírista, nastudoval jste v minulosti i part Gershwinova koncertu?

Děkuji za uznání, avšak pravdou je, že klavír poslední dobou trochu zanedbávám. Na sólový part tohoto typu se musíte udržovat v technické formě, proto bych si ho opravdu netroufl hrát se symfonickým orchestrem za zády. V únoru jsem sice od klavíru dirigoval Moravskou filharmonii Olomouc ve vlastních úpravách Ježkových a filmových písní, ovšem tam je klavír pojatý spíše orchestrálně. – Jinak Gershwin je samozřejmě můj velký oblíbenec, dirigoval jsem už Američana v Paříži či Rapsodii v modrém. Rád také vzpomínám na to, když jsem v roce 2002 hrál s Českou filharmonií a americkým černošským sborem Morganovy státní univerzity pod vedením Vladimíra Válka klavírní part v koncertním provedení Gershwinovy opery Porgy a Bess.

Na čem nyní pracujete jako skladatel?

Zkraje roku jsem dokončil symfonickou taneční fantasii Energieta. Vznikla na objednávku Filharmonie Hradec Králové a začátkem února ji premiérovala paní dirigentka Miriam Němcová. Pro skladatele je vždy potěšující vidět a slyšet, že je jeho hudba hrána s chutí a nasazením, proto mě provedení velice potěšilo. Více se teď věnuji také scénické hudbě, pro Divadlo na Jezerce jsem napsal hudbu k Shakespearově hře Večer tříkrálový a 6. dubna tam bude mít premiéru Othello, rovněž s mojí hudbou. Zároveň píšu pro vynikající divadelně taneční soubor Spitfire Company, momentálně vzniká naše již šesté společné představení.
Radostná byla práce spojená s vánočním turné skupiny Čechomor. Při této příležitosti se rozrostla o smyčcové kvarteto, které jsem aranžoval, a zároveň ovlivňoval celkové vyznění i formu jednotlivých písní.

Příští koncert s rozhlasovými symfoniky budete mít 13. června. Jak se na něj připravujete a těšíte?

Každá práce se SOČRem je pro mě svátkem, je to orchestr, který pro mě v minulých letech hodně znamenal a stále znamená. Úroveň, na jakou se dostal, je pro všechny zúčastněné zavazující a je potřeba ji dál po všech stránkách hýčkat a udržovat. Orchestr byl bohužel kvůli neustálým průtahům s rekonstrukcí budovy na Vinohradské ulici nucen pracovat během uplynulých tří let v nevyhovujících, v podstatě polních podmínkách. Na hudební kvalitě se to neprojevilo jen díky dobré vůli a entusiasmu hráčů, ale na to nelze spoléhat donekonečna. Nové moderní studio a zázemí si SOČR, už jen za to čekání, opravdu zaslouží.

Máte nějaká přání do příštích sezon SOČRu, která nám můžete prozradit?

Pokud bude ze strany SOČRu zájem o mou práci i v dalších sezonách, rád bych se více věnoval české hudbě a projektům, které bychom mohli shrnout pod hlavičku „vícežánrové“.

Na co se těšíte v brzké budoucnosti?

Jak v dirigentské, tak ve skladatelské oblasti mě čeká několik zajímavých úkolů. Na Pražském jaru například provedeme s Alešem Bártou a Epoque Orchestra koncerty pro varhany a orchestr Georga Friedricha Händela a Karla Husy. Na ten druhý se těším obzvlášť, protože jsem si s panem Husou (mj. držitelem Pulitzerovy ceny) vyměnil několik dopisů. Natočil jsem jeho studentské dílo Symfonieta a Mistr mi poslal nádherné poděkování, což mimochodem u většiny soudobých skladatelů nebývá zvykem. Takové uznání je přitom pro dirigenta i hráče, kteří věnovali péči mnohdy nelehkému dílu, velmi povzbuzující.


Václav Mácha byl ve svých odpovědích stručnější (a na některá témata úplně rezignoval), protože - jak uvedl v průvodním mailu - „s počítačem si moc nerozumím…“ To nám, pane Mácho, vůbec nevadí. Počítač ovládá kdekdo, ale virtuózní hru na klavír jen hrstka vyvolených!


Mácha Václav


Na dnešním koncertu hrajete za původně ohlášeného Ivana Klánského. Jak takovou situaci prožíváte?

Je to pro mě velká čest. A také výzva. Gershwinův koncert jsem totiž dosud nehrál a na přípravu jsem měl celkem tři měsíce. S takovými nabídkami se při své koncertní praxi setkávám často, několikrát ročně. Vždy přitom musím zvážit, je-li tak mimořádný úkol v mých možnostech.

Jak Vám „sedí“ Gershwin a jazz?

Zatím jsem od něj hrál jen pár kratších skladeb, o to více se těším ze studia Koncertu F dur. Nicméně od dalších autorů výrazně jazzem ovlivněných jsem uvedl mnohé skladby (např. Ravel, Martinů).

Co čekáte od spolupráce se SOČRem?

Že bude zajímavá, inspirativní, a zejména se těším na setkání po letech s Janem Kučerou. Známe se už jako spolužáci na ZUŠ v klavírní třídě Jana Tůmy.

Za rozhovor Vám oběma děkuje
Jitka Novotná

Spustit audio

CD SOČRu v e-shopu