Rozhovor s violoncellistou Michalem Kaňkou

Kdy, popřípadě pod vedením kterého pedagoga jste poprvé nastudoval tento Dvořákův koncert?

První dva takty, tedy hlavní téma koncertu mi dal zahrát již můj první učitel na cello, prof. Mirko Škampa. V sedmi letech jsem byl pyšný na to, že hraji alespoň kousek Dvořáka. Koncertně jsem tuto skladbu nastudoval na Pražské konzervatoři pod dohledem prof. Viktora Moučky. Byla to tehdy vlastně nutnost, protože koncert spadal do povinného repertoáru na nejrůznějších soutěžích, kterých jsem se s oblibou zúčastňoval. Sólistický rozměr a interpretaci mi později na AMU předal z vlastní zkušenosti profesor a významný český sólista Josef Chuchro.

Která z vlastních provedení pro Vás byla mimořádně silná? Třeba vzhledem k okolnostem nebo spoluúčinkujícím...

Nechci vyjmenovávat provedení s nejrůznějšími orchestry Evropy nebo Japonska. Jedno z pro mě nesporně nejvýznamnějších provedení proběhlo právě letos v červnu, kdy jsem Dvořákův koncert za doprovodu České filharmonie a Zdeňka Mácala přednesl v Bruselu, na slavnostním koncertu u příležitosti ukončení předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. Musím zmínit ještě jedno provedení, kdy mě Mezinárodní hudební festival Pražské jaro pozval zahrát Dvořáka přesně v den mých 40. narozenin. A byl to k mé velké radosti právě SOČR a jeho šéfdirigent Vladimír Válek, s nimiž jsem tenkrát dílo interpretoval.

Která z četných nahrávek koncertu h moll patří k Vašim nejmilejším?

Přiznám se, že Dvořákův koncert s jinými interprety nemusím poslouchat každý den... Ale velmi si cením nahrávek špičkových cellistů, jako jsou v USA Yo-Yo Ma nebo v Evropě Truls M?rk.

Jaký způsob interpretace Vás naopak zlobí?

Nechci jmenovat slavného cellistu, který mimochodem se SOČRem také často vystupuje. Naprosto si cením jeho obrovských schopností ve hře na violoncello, ale zlobí mě, když on nebo jakýkoliv jiný cellista se snaží tento - pro náš nástroj nejzdařilejší - koncert "vylepšit". Dvořák nám předkládá naprosto geniální kompozici a jakákoliv změna z vůle jí opravdu škodí. I když je Dvořák považován za mezinárodního skladatele, je třeba u něj ctít jeho "české" cítění a prostou melodičnost. Interpretace v duchu Čajkovského, Wagnera nebo i Brahmse není na místě.

Jaké zajímavé projekty Vás čekají po dnešním koncertu?

V nejbližší době mám před sebou nahrávání dvou CD s cellovými skladbami Dmitrije Šostakoviče a Ernesta Blocha. Z koncertů se těším na recitál v rámci Pražského jara 2010.

Co z Vaší dosavadní společné práce se SOČRem řadíte nejvýše?

SOČRu a zejména panu šéfdirigentovi Vladimíru Válkovi jsem zavázán za to, že mě po naší mnohaleté předchozí spolupráci nominoval v roce 2003 jako čestného sólistu tělesa. Pravidelné spolupráce si nesmírně vážím a jsem rád, že na našich koncertech mohu postupně uvádět i méně známé cellové skladby (Arthur Honegger, Dmitrij Kabalevskij nebo naši skladatelé Jindřich Feld, Jaroslav Zich, Jiří Kalach). Snad bude také zajímavé zmínit, že Dvořáka provádíme společně v Rudolfinu pošesté a že jedenáct dalších cellových koncertů jsme nahráli v Českém rozhlase buď jako live snímek nebo studiově. Martinů a Prokofjev vyšli na CD u firmy Radioservis, Honegger na CD u Praga Digitals.

Má podle Vás tento orchestr nějaké specifikum?

SOČR je špičkový profesionálně tvořící symfonický orchestr. Je zde vidět dlouhodobé cílevědomé vedení šéfdirigenta Vladimíra Válka. Jako komorní hráč dovedu ocenit sehranost, disciplínu a společné cítění hráčů. Je to nikdy nekončící práce, ale vyplatí se, protože je patrná na konečném výkonu celého souboru a posluchač ji náležitě ocení.

Za povídání děkuje Jitka Novotná