Rozlučme se s Jiřím Bezděkovským

Jiří Bezděkovský

V pátek 31. října odešel na věčnost ve věku 94 let český houslista, někdejší koncertní mistr rozhlasových symfoniků Jiří Bezděkovský. Člověk, který skutečně naplnil celý svůj život hudbou. Pro webové stránky SOČRu na něj zavzpomínal rozhlasový redaktor a dlouholetý přítel Rafael Brom:

Od útlého věku pěti let až do posledního veřejného vystoupení v létě loňského roku hrál na své housle. Ty poslední pocházely z dílny Václava Semeráda a koncertoval na ně více než dvacet let. Do orchestru Československého rozhlasu nastoupil po úspěšném absolvování konkurzu na zástupce koncertního mistra v roce 1942 a ještě téhož roku zahájil čtyřicetiletou éru na postu koncertního mistra.

Byl členem Heřmanova tria, koncertoval se souborem Musici de Praga, hrával s Českým komorním orchestrem, v roce 1951 stál u zrodu Pražského komorního orchestru a téhož roku založil společně s Hugo Fischerem populární Klub sólistů, s nímž natočil množství populárních skladeb včetně slavných přídavků Františka Drdly.

Ostatně o Drdlův odkaz pečoval po celou svou kariéru. Inicioval i celovečerní rozhlasový pořad Akademie na téma František Drdla a sám v něm účinkoval. Po dohodě s dědici převzal jméno tohoto slavného houslového virtuosa do názvu smyčcového kvarteta, které v pozdním věku založil se svými kolegy z neutuchající touhy koncertovat. Drdlovo smyčcové kvarteto Aquarius (všichni jeho členové byli narozeni ve znamení Vodnáře) byl soubor s aktivními hráči nejvyššího věku. Šlo o nejstarší účinkující kvarteto na světě – hudební profil souboru je stále přítomen v rozhlasovém archivu v záznamu Koncertu ze Studia 1 a pořadu České televize Barvy života.

Také sólové nahrávky Jiřího Bezděkovského jsou uloženy v archivu Českého rozhlasu a některé z nich se v roce 2005 dočkaly vydání na kompaktním disku. Mezi jeho nejstarší sólové nahrávky patří Biberovy Růžencové sonáty, dále natočil skladby Oskara Nedbala, Františka Ondříčka, Váši Příhody, Jaroslava Ježka, Karla Boleslava Jiráka, zanechal houslové koncerty Charlese de Bériota, Édouarda Lala, Louise Spohra, Antonína Vranického. Nezapomenutelné jsou jeho interpretace Romance a Koncertní polonézy Zdeňka Fibicha a mnohé kreace orchestrálních skladeb.

Housle (ilustrační foto)

Jako koncertní mistr rozhlasových symfoniků určoval kvalitní orchestrální zvuk tělesa, které obstálo v koncertním životě vedle České filharmonie a Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, třebaže jeho koncertním podiem bylo v té době povýtce výhradně rozhlasové studio. Na odpočinek odešel v roce 1981, ale stále se do svého orchestru vracel.

Jiří Bězděkovský byl jak spolehlivým a pracovitým koncertním mistrem orchestru, tak zároveň poctivým sólistou v koncertantních kusech a mimořádným interpretem zvláště lyrických kusů. Umělec technicky suverénní, oplývající jedinečně vřelým tónem. Jeho Andante a Adagia jsou v dochovaných nahrávkách přehlídkou mistrovských, citově nabitých koncertních vět. K jeho korunním opusům v tomto oboru patří tzv. Kubelíkova serenáda od Františka Drdly a opravdovým drahokamem je jeho nahrávka Meditace z opery Thaïs Julesa Masseneta. Bezděkovský ji natočil s rozhlasovými symfoniky v listopadu roku 1970. O výlučnosti Bezděkovského nahrávky Ondříčkovy skladby Valse triste svědčí také to, že byla prezentována jako vzor na Kocianově houslové soutěži.

Jiří Bezděkovský, znalec vína, dobrý přítel, rádce a učitel mladších kolegů, koncertoval vedle svého přítele Josefa Suka, Václava Snítila či Ivana Kawaciuka, ale jeho posláním nebylo hrát před orchestrem, nýbrž – takříkajíc – v jeho čele.

Je to už hezkých pár let, co mi Jiří nabídl přátelství. Nepochybně zůstane v paměti mnoha svých žáků jak na uměleckých školách v Kladně, Berouně a jinde (zřetelným dokladem je diplomová práce Evy Wolfové), tak v mysli svých četných hudebních i nehudebních kolegů.

Vzpomínejme.