SOČR s Lutosławskim a Beethovenem

Violoncellový koncert, kontrastní a novátorský, znějící ve čtyřech částech bez přerušení, je jedním z jeho nejoceňovanějších a nejhranějších děl Witolda Lutosławského. Premiéru měl v Royal Festival Hall v Londýně na podzim roku 1970. Hrál Bournemouth Symphony Orchestra s Edwardem Downesem, sólo přednesl Mstislav Rostropovič, jemuž byla skladba věnována.

Sólista Alban Gerhardt, zahájil v roce 1991 mezinárodní kariéru debutem s Berliner Philharmoniker a dirigentem Semjonem Byčkovem. Od té doby oslovuje publikum na celém světě svou mimořádnou muzikálností, podmanivým projevem a neutuchající uměleckou zvídavostí. Za své nahrávky obdržel tři ceny ECHO Klassik, cenu ICMA i MIDEM Classical Award. Snímek violoncellového koncertu od Unsuk Chin, který vydala společnost Deutsche Grammophon, získal cenu BBC Music Magazine Award a byl nominován na cenu Gramophone Award 2015. Jeho zatím poslední album se všemi sólovými suitami J. S. Bacha (2019) označily Sunday Times jako jedno ze stovky nejvýznamnějších (všech žánrů) v daném roce.

Alban Gerhardt a SOČR|foto:Vojtěch Brtnický, Český rozhlas

Na své Sedmé symfonii začal Beethoven pracovat roku 1811, když se léčil v lázních Teplice. Kompozice je vitální, energická. Autor sám ji velmi oceňoval. Přes počátky pozdější hluchoty do ní vnesl mnohé optimistické tóny. Známější než rychlé věty, plné pulzujících rytmů a dionýské energie, náhlých modulací, extatičnosti a bouřlivé tanečnosti, je nicméně kontrastní druhá věta, mající charakter majestátního smutečního pochodu a formu variací. Dílo mělo premiéru 8. prosince 1813 ve Vídni na charitativním koncertu pro vojáky raněné ve střetu s Napoleonovou armádou v bitvě u Hanau. Dirigoval sám Beethoven, i když už špatně slyšel.