Ve zkratce s Jitkou Tomšíčkovou

Jitka Tomšíčková
Jitka Tomšíčková
(text publikovaný jako Radioraport v Týdeníku Rozhlas z 3. února t. r.)

Na koncertu SOČRu 10. února zazní mj. premiéra koncertu Srdce zahrad od Kryštofa Marka. Sólo v něm patří anglickému rohu a člence orchestru Jitce Tomšíčkové.

Z jakého impulzu vznikl koncert Srdce zahrad – z vašeho, autorova nebo vítr vane úplně odjinud?

Zrodil se z mého podnětu. Už několikrát jsem hudbu Kryštofa Marka hrála – a líbí se mi. Zaujala mě i skladba Klíč k zahradám pro housle a velký orchestr, kterou autor věnoval Gabriele Demeterové. Zrovna v té době mě oslovil Jan Simon, ředitel SOČRu, jestli bych si nechtěla něco zahrát s orchestrem sólově. Měla jsem pocit, že do sebe obě věci hezky zapadly.

Byla jste s Kryštofem Markem během práce na kompozici v kontaktu? Pomáhala jste mu radou, zkušenostmi instrumentalistky? Či dokonce nějakými tvůrčími nápady?

S Kryštofem jsme kompozici několikrát probírali, něco málo předělali a doufám, že výsledek posluchače zaujme.

Hrajete především na hoboj, anglický roh se ve skladbách uplatňuje méně často. Můžete čtenářům vysvětlit, do jaké míry se liší hra na zmíněné nástroje?

Anglický roh je ve zvuku subtilnější a má specifickou barvu. Nástroje mají stejný rozsah, ale jiné ladění – C, respektive F. Mohu-li si vybrat, volím vždy anglický roh. Je mou srdeční záležitostí.

Cítíte se jako sólistka před svým domovským orchestrem „pevná v kramflecích“, nebo naopak zažíváte v důvěrně známém prostředí větší trému než na jiných pódiích?

Už dlouho jsem před SOČRem nestála, uvidíme, co to se mnou udělá. Určitě budu mít velikou trému na první zkoušce, kdy poprvé uslyším celou skladbu v plné parádě. Také budu mít velké obavy z toho, jak koncert kolegové přijmou. Ale určitě se neobávám, že by se kdokoli z nich těšil z mého případného neúspěchu. Mám velmi přející kolegy. V SOČRu působím už jednadvacet let a jsem tady moc ráda.