Zeptali jsme se...

Na slavnostním zahajovacím koncertu vystoupí rezidenční umělkyně sezony, klavíristka Gabriela Montero. Proč si Symfonický orchestr Českého rozhlasu vybral právě ji?

AL: Jako rezidenční umělce vždy vybíráme relevantní osobnosti. Existuje spousta velmi kvalitních, slavných, mainstreamových umělců. Ale vztah k orchestru podle mě vyžaduje víc: zodpovědnost a relevanci. Obzvlášť teď, kdy krize a zmatek v politice ohrožují kulturní aktivity, musíme projevo­vat zodpovědnost a poukazovat na význam kultury, aby hudební svět přežil. Gabriela Montero citlivě reflektuje hudbu i prostředí, které ji obklopuje. Je něčím víc, než pouhou hudební osobností.

Na programu koncertu bude také balet Svěcení jara od Igora Fjodoroviče Stra­ vinského. K tanci vás váže velmi blízký vztah, že?

AL: Vždy mě fascinovalo nadšení tanečníků. Kvůli svému snu si poškozují, ba dokonce ničí těla. Silná vazba mezi skladateli, orchestry a baletem v posledních letech bohužel zmi­ zela. Spojením hudby a tance vzniklo mnoho mistrovských děl. Díky skladatelům, jako jsou Petr Iljič Čajkovskij, Sergej Prokofjev a Igor Fjodorovič Stravinskij, měla pochopitelně největší vliv ruská tradice. Přál bych si, aby znovu došlo k živějšímu propojení a vzájemné inspiraci taneční a hudební scény. Když jsem žil v Holandsku, měl jsem možnost setkávat se s fenomenálním tanečníkem a choreogra­ fem Jiřím Kyliánem, v jehož Nederlands Dans Theater tančila moje žena. Jiří má neskutečný cit pro spojení hudby a pohybu lidského těla.

SOČR pravidelně objednává nová díla od současných autorů. Kteří to budou?

JT: Čeká nás více novinek, celkem tři, což je z velké části způsobeno odkladem premiér kvůli pandemii koronaviru. Hned během první vlny, na jaře roku 2019, se měla konat premiéra kompozice Ondřeje Štochla, vy­ nikajícího skladatele střední generace, také ovšem violisty i zakladatele komorního sou­ boru a skladatelského sdružení Konvergence. Jeho hudbu charakterizuje jemná barevnost a lyričnost, což u soudobé tvorby nebývá zas tak časté. Na objednávku rozhlasových sym­ foniků složil Tři věty o přijetí pro klarinet a orchestr. Pro projekt se nám podařilo zís­kat klarinetistu Kari Kriikku, z čehož mám osobně velikou radost. Pro tohoto špičko­ vého finského umělce napsali nové koncerty nejvýznamnější autoři současnosti včetně Kaiji Saariaho nebo Magnuse Lindberga. Štochl na sólovém partu spolupracoval přímo s interpretem.

Dvě světové premiéry zazní i v komorní řadě v Anežském klášteře. Zbyněk Matějů napsal violový koncert pro Jitku Hosprovou nazvaný Virus. Název samozřejmě odkazuje na pan­ demii. Skladba vznikla poměrně překotně během její první vlny, nicméně nejde jen o povrchní inspiraci a užití efektního názvu. Jak mi Zbyněk Matějů prozradil, název má opodstatnění v samotné hudební struktuře. Hudební motivy a témata se totiž navzájem „infikují“ a na tom je postaveno celé dílo.

Na vánočním koncertě v Anežském klášteře zazní premiéra skladby Chlapeček a Dálka, kterou pro SOČR a Dětský pěvecký sbor Čes­kého rozhlasu napsala Jana Vöröšová, skvělá autorka a mj. vítězka skladatelské soutěže České filharmonie. Zhudebnila v ní velmi poetický zimní text Daisy Mrázkové.

Vedle Gabriely Montero budete v nové sezoně spolupracovat s dalšími mimořád­nými sólisty – mj. houslisty Leilou Jose­fowicz a Sergejem Chačatrjanem a cellistou Albanem Gerhardtem. Můžete nám přiblí­žit pozadí umělecké spolupráce s nimi?

AL: Troufám si říci, že Sergej Chačatrjan, Leila Josefowicz a Alban Gerhardt jsou už dlouho mými hudebními přáteli, a je mi ctí se s nimi pravidelně setkávat. Důvěra a otevřenost jsou základem přesvědčivého provedení. To při­nášejí všichni, současně jsou skvělými hráči a velkými hvězdami svého oboru. A opět, jde jim o novou inspiraci a podnětný kontext. Jejich jedinečnost a otevřenost je zábavná a současně přínosná.

Jaké nové horizonty připravil SOČR do nové sezony?

JČ: V příští sezoně uvedeme dva unikátní projekty, které jsme byli nuceni přesunout z předchozích sezon. První z nich propojí slavné balety Maurice Ravela a Igora Stravin­ského s filmovým uměním. Holandský reži­sér Lucas van Woerkum ztvárnil oba příběhy v nových tanečních, esteticky expresivních filmech. Výjimečnost celého projektu spo­čívá v technologii propojení hudby a filmu. Netradičně se film v průběhu koncertu zrych­luje a zpomaluje podle tempa hudby. Jedná se tedy o zcela opačný přístup, než bývá obvyklý u projekcí filmů s živou hudbou. Druhý nevšední zážitek si slibujeme od ikony sou­časného jazzu – amerického klavíristy Brada Mehldaua. Na společném koncertě se SOČRem bude Mehldau nejprve improvizovat na Ba­chovu hudbu a poté provede vlastní Koncert pro klavír a orchestr. Nový projekt chystáme i do Centra DOX+, kde navážeme na jazzový koncert z minulé sezony. Večer s titulem „Jazz Poetry“ uvede světové premiéry skladeb dvou mladých českých autorů z tzv. Pražské šestky, Martina Brunnera a Štěpánky Balca­rové. V obou kompozicích propojíme svět jazzu a poezie se symfonickým orchestrem.

Jedním z méně obvyklých projektů sezony bude koncertní provedení Prvního dějství opery Valkýra Richarda Wagnera. Proč jste ho zařadil na program?

AL: Protože je naprosto geniálně napsané. Je to sedmdesátiminutové drama psycholo­gicky rozvržené mezi tři postavy, Sieglinde, Siegmunda a Hundinga – soprán, tenor a basso profundo. Wagnerova hudba skvěle přechází od ryze symfonické předehry k fi­nále – a mezitím je úžasná komorní hudba i komorní krimipříběh. A protože jsou v něm jen tři sólisté, skvěle se hodí ke koncertnímu provedení. Stefanie Irányi, Christian Elsner a Franz­Josef Selig, to je obsazení světové úrovně, lepší byste nenašli ani v Bayreuthu.

Vraťme se k cyklu v Anežském klášteře, na které koncerty se můžeme těšit tam?

JT: První koncert této řady přinese vystou­pení laureátů rozhlasové soutěže Concertino Praga 2020. Vítězem se stal teprve čtrnácti­letý fenomenální ruský klavírista Vsevolod Zavidov, který uvede Beethovenův Druhý klavírní koncert. Dále tady vystoupí držitel druhé ceny, mladý český houslista Daniel Matejča. Provedení bude řídit skvělý Robert Kružík, se kterým měl orchestr vynikající zkušenost v rámci streamovaného koncertu Pražského jara. Koncert, na který se osobně velmi těším, bude patřit francouzské hudbě. Zdeněk Rys, vedoucí skupiny hobojů, zahraje nádherný, byť zřídka uváděný koncert Hen­riho Tomassiho, skvělá Martina Bačová zase Milhaudův První houslový koncert. Hlavní hostující dirigent Marek Šedivý pak večer zakončí lyrickou i hravou Sinfoniettou dal­šího člena Pařížské šestky, Francise Poulenca. Cyklus komorních koncertů v Anežském klášteře uzavřou vůdčí osobnosti orchestru, koncertní mistr Vlastimil Kobrle a vedoucí druhých houslí David Pokorný. Povedou spolu hudební dialog napříč časem a prostorem. Vlastimil zahraje Vivaldiho Čtvero ročních období, tedy jedno z nejpopulárnějších děl historie. David, který má díky svému půso­bení v souboru Epoque Quartet velmi blízko ke crossoveru mezi klasikou a jazzem, rockem a dalšími žánry, zase provede Čtvero ročních dob v Buenos Aires Astora Piazzolly, argen­tinského skladatele, který proslavil argentin­ské tango na celém světě. Je to jeho moderní, taneční, nesmírně osobitá a nápaditá reakce na Vivaldiho.

Sezona vyvrcholí večerem kombinujícím symfonickou báseň Praga Josefa Suka, Hartmannovo Concerto funebre a Alpskou symfonii Richarda Strausse.

AL Závěrečný program bude o domově, o vlasti. Karl Amadeus Hartmann je nepo­chybně na stejné skladatelské úrovni jako Richard Strauss, i když psal v úplně jiném politickém kontextu. Já osobně velmi dobře rozumím Hartmannově světu vnitřní emi­grace, pocitu, že jsme osamělí uprostřed po­litické společnosti. Strauss je jeho opakem, chce být v popředí společenského dění a po­ pularity. I proto se v období fašismu dopustil jednoznačných chyb. Ale jeho Alpská symfo­nie je mnohem ranější a odráží dojmy a zvu­kový svět mého domova. Když jsme mluvili o Hartmannovi a Straussovi, zjistili jsme, že melodie v Sukově Praze je stejná jako v Hart­mannově Koncertu (pozn. redakce: husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci). To je dalším důkazem skutečnosti, že hudba je univerzál­ní. Většina melodií, které jsou blízké našemu dětství, našim kořenům, jsou známé po celém světě. Domov, vlast není národnost. Pro mě jsou to Mutter Erde und Freunde – matka Země a přátelé.

Hodláte nějak reagovat cenovou politikou na dění spojené s vleklou pandemií?

JČ: Oblast živého umění byla pandemií, resp. zákazy koncertů zasažena velmi výrazně. Jako všichni hudebníci jsme si i my vroucně přáli brzký návrat do koncertních síní, nová shledání s publikem, těšili jsme se na chvíle a okamžiky, kdy všichni – interpreti i diváci – budeme sdílet radost z živého zážitku a vzá­jemného předávání energie.

V nové 95. sezoně proto zachováme ceny abonentek na stejné úrovni, jako tomu bylo v předminulé sezoně 2019/2020. Stejně tak nezvýšíme ceny jednotlivých vstupenek na koncertní řady v Rudolfinu a Anežském klášteře. Věříme, že tento krok přinese našim posluchačům a příznivcům opětovnou radost z hudebních zážitků.