Britský ohlas na CD s Glagolskou mší
Slovy úchvatné a bouřlivé označuje Norman Lebrecht Janáčkovu „nejsvětštější“ duchovní kompozici ve věrné interpretaci umělců z Prahy.
Tento český skladatel byl až příliš originální na dirigenty své doby, kteří se snažili jeho partitury upravit do uhlazené jednolitosti. Janáčkova průlomová opera Jenůfa dorazila do Prahy v pozměněné podobě. Čeští mistři se v Janáčkově hudbě nadále „rýpali“ i poté, co se jí dostalo celosvětového úspěchu. A nedělo se tak jen z hudebních důvodů.
Glagolská mše zkomponovaná v posledním roce skladatelova života je napájena pohanskými rytmy a nezkrotnou vášní. Při své premiéře v prosinci 1927 musela být pozměněna, aby neurazila představitele církve a věřící. Nová studiová nahrávka Glagolské mše v podání pražského orchestru a sboru pod taktovkou nastupujícího dirigenta Tomáše Netopila se vrací ke skladatelově konečné „neupravené a trnité“ verzi ze září roku 1927, k verzi, kterou ještě dirigenti nestačili podrobit zkrášlující proceduře.
Energie plynoucí z hudby je až nakažlivá a zpěv působí náležitě syrově. Hlasité pasáže by mohly vyděsit menší děti, domácí zvířata či procházející kněze. Jak bývá u Janáčka zvykem, krása hudby vychází z bouřlivých emocí a její plamenná horlivost jí dodává na pravdivé přirozenosti. Ve spojení se zapadlým dílem, Věčným evangeliem z roku 1914, které svou rozporuplností danou skladatelovým celoživotním ateismem budí řadu otázek, působí nahrávka úchvatně a bouřlivě.
Norman Lebrecht je vytíženým hudebním kritikem, komentátorem kulturních událostí a často oceňovaným romanopiscem.
