Houslové rozmanitosti Petra Matějáka

Se SOČRem, Václavem Hudečkem, Janem Mráčkem a Josefem Špačkem jste v březnu t. r. připravili dokonalou uměleckou hostinu s podtitulem „Housle na n-tou“, která zároveň nepostrádala prvky v dobrém slova smyslu „show“. Považujete takové programy za prospěšné, cítíte se v nich příjemně nebo upřednostňujete klasické pojetí koncertu?

Václav Hudeček se stal českou houslovou legendou. Jeho komunikace s publikem je okouzlující a vždy nese určité prvky „show“. Velmi rád s ním vystupuji, je to pro mne vždy ohromný zážitek. Březnový koncert byl zajímavý svou uvolněnou atmosférou, bezprostředností a bavil nás, interprety, i publikum. Všichni jsme se stali účastníky jakéhosi ohňostroje pozitivních emocí, inspirovaných Václavem Hudečkem, podmanivou hudbou a skvělým výkonem orchestru. Takovéto koncerty jsou vítaným zpestřením sezony.

Tentokrát Vás SOČR pozval do rudolfinské řady „Klasika s noblesou“, uvedete Sibeliův Koncert d moll. Čím vám ta skladba imponuje?

Sibeliův houslový koncert patří k těm nejkrásnějším koncertům, které máme. Je plný nádherné hudby a emocí, zrcadlí se v něm severská krajina se všemi svými kontrasty. Je to hudba jemná, líbezná, tajemná, vzrušující, bouřlivá...

Je koncert po technické stránce skutečně tak svízelný, jak se tvrdilo v době jeho vzniku?

Když skladatel napíše nové dílo a uplatní v něm spoustu technicky náročných prvků, vždy se najde někdo, kdo pronese, že je to nehratelné. To se říkalo o Čajkovského houslovém koncertu po jeho světové premiéře taky. Sibeliův Koncert d moll patří k těm technicky náročnějším, což může být pro mnohé houslisty výzvou. Přičemž zdůrazňuji, že všechny technické prvky zde mají svůj hudební smysl.

Je vám 27 let, máte za sebou studia u slavných houslistů a pedagogů v Praze, ve Philadephii i Berlíně, zvítězil jste v několika soutěžích (Cremona, Dubaj, rakouská soutěž J. Brahmse), vystoupil s řadou orchestrů. V současnosti jste prvním koncertním mistrem orchestru Komické opery v Berlíně. Co by – ve vašich ideálních představách – mělo a mohlo následovat? Bude to výhradně sólistická kariéra?

Sólové hraní je krásné, člověk je svobodný, samostatný, ale také často sám… Rád se společně s přáteli věnuji komorní hudbě, zatím se mi líbí kombinovat všechny své současné aktivity (sólo, koncertní mistr, komorní koncerty). Mám rád pestrost, nové podněty a inspiraci.

Kdybyste si už dnes mohl svobodně zvolit, který koncert uvedete (nebo třeba natočíte) při příští spolupráci se SOČRem, jak by vypadala vaše volba? Jaká hudba je vašemu srdci nejdražší?

Právě se SOČRem by mě určitě lákal Brahmsův houslový koncert, který je občas charakterizován jako symfonie se sólovým hlasem. Co se týká natáčení, volil bych například některý z koncertů W. A. Mozarta. Hezká představa…