Rozhovor s Vilémem Veverkou
Přinášíme vám rozhovor se zapáleným propagátorem soudobé hudby hobojistou Vilémem Veverkou, který 11. dubna vystoupí na dalším z abonentních večerů ve Dvořákově síni Rudolfina.
Soudobá hudba na programu běžných abonentních cyklů se u nás pořád ještě nesetkává s jednoznačně pozitivním přijetím. Vy patříte k jejím horlivým interpretům a zastáncům. Proč, Viléme?
Odpověď na podobnou otázku může mít formu rozsáhlé obhajoby současného umění jako takového nebo stručnější podobu: Protože zde soudobá hudba je, cítím povinnost ji interpretovat a uvádět do života.
VSTUPENKY: Wagner / Carter / Saint-Saëns
Významným faktorem je i skutečnost, že právě skrze tvorbu z období po roce 1945 mám možnost rozšiřovat nejen své schopnosti, ale i povědomí o hudbě. Stávám se jednoznačně komplexnějším, a tudíž i zajímavějším interpretem.
Vybavíte si své první setkání s tvorbou Elliotta Cartera? Bylo to právě skrze dnes uváděný Koncert pro hoboj?
Ano. Dostal jsem se k nahrávce fenomenálního Heinze Holligera, kterou realizoval s Pierrem Boulezem. S oběma legendárními interprety jsem se později také setkal a směl s nimi dokonce opakovaně spolupracovat.
Kdybyste měl našim posluchačům „dopomoci“ k hodnotnému prožitku Carterovy hudby, jaké byste jim nabídl vodítko? Na co se mají zaměřit, soustředit? O co se opřít?
Věřím, že posluchači koncertu budou mít zážitek už z doslova fyzického nasazení interpreta. Nároky na sólistu jsou, s nadsázkou řečeno, „brutální“. Ostatně Elliott Carter sám řekl, že koncert psal pro Heinze Holligera s tím, že půjde o velmi těžkou skladbu. Ale samotné fyzické vypětí sólisty, to by bylo pochopitelně málo. Carterova hudba v sobě nese jedinečný autentický rukopis. Ptáte-li se, na co se mají posluchači soustředit, pak bych řekl, nechť jen jsou v sále se mnou přítomní a vnímají specifickou krásu i půvab hudby spolu s unikátním okamžikem pražské premiéry tohoto hobojového koncertu.
Jako interpret se tedy náležitě realizujete. Které partie, efekty vám tady nejvíce imponují?
Imponuje mi nadřazení myšlenky a záměru nad hoboj samotný, čímž se nástroj posouvá do jiných sfér; imponuje mi celá kompozice. Publikum pak zřejmě zaujme exponovanost hoboje v mezních polohách, která se dostavuje v míře až jakéhosi „carterovského sadismu“. Určující je ovšem proces identifikace se skladbou. Měl by to být pan Carter, kdo spolu se mnou vstupuje na pódium. Kdo je přítomen v každém jednom nádechu a výdechu.
Proč se tak často pojí v jednom interpretovi zájem o hudbu současnou a barokní? Je to ostatně i váš případ, čímž ráda připomínám vaše album koncertů pro hoboj a smyčce s Ensemble 18+ z loňského podzimu.
Je to zřejmě ona úžasná svoboda pohybu v obou „krajních“ hudebních epochách. Uzavírá se tím pomyslný kruh, opět bych mohl připomenout už zmiňovanou komplexnost interpreta. Bez autorů jako jsou Bach, Telemann, Vivaldi a Zelenka bych jako interpret nemohl a nechtěl existovat. Rád říkám, že mé barokní supraphonské album z podzimu 2015 je také poděkováním mému publiku. S potěšením nabízím oba hudební póly, dnes večer tedy jednu z nejkvalitnějších kapitol hudby druhé poloviny 20. století.
Jaký úkol jste si uložil napříště? Opět nějaký vitální soudobý opus? Baroko? Nebo něco úplně jiného?
Je mnoho interpretačních úkolů, na které se chystám. Z těch nejbližších se těším na koncert na Pražském jaru. S Ensemble Berlin-Prag představíme v rámci jednoho večera ambiciózní dramaturgii, kdy dojde právě k sofistikovanému propojení obou množin na půdorysu „konfrontace“ staré hudby se současnou. To je ostatně jedna z cest, kterou budu velmi důsledně rozvíjet. Dalším atraktivním tématem je pak nová deska pro Supraphon, tentokrát s mou zřejmě nejčastější komorní partnerkou, harfistkou Kateřinou Englichovou.
Mimochodem náš nejbližší společný koncert se uskuteční už za týden, 18. dubna, opět v Rudolfinu. S Ensemble 18+ pak budeme pokračovat v koncertech k propagaci současného alba barokních koncertů pro hoboj a smyčce. Jeden zásadní interpretační úkol na mě čeká v závěru roku. Půjde o zcela puristický projekt, nikoliv však o vitální opus ze současné hudby.
