SOČR a Mahan Esfahani živě na Vltavě
Hudbu první poloviny 19. a 20. století spojil šéfdirigent rozhlasových symfoniků Alexander Liebreich v programu koncertu, který v pondělí 18. ledna z Dvořákovy síně Rudolfina živě přenášel ČRo Vltava. Po předehře k Weberově opeře Čarostřelec se v Poulencově Venkovském koncertu rozeznělo cembalo Mahana Esfahaniho. Večer uzavřela Beethovenova Čtvrtá symfonie.
Prohlédněte si fotografie z koncertu.
Francis Poulenc: Concert champêtre pro cembalo a orchestr
Ludwig van Beethoven: Symfonie č. 4 B dur, op. 60
Alexander Liebreich – dirigent
Mahan Esfahani – cembalo
Předehra k nejúspěšnějšímu jevištnímu dílu Carla Marii von Webera, opeře Čarostřelec, je jistě dobře známá, stejně jako Beethovenova Symfonie č. 4 B dur, kterou německý skladatel napsal v roce 1806 za pobytu u knížete Karla Aloise Lichnovského v Hradci nad Moravicí.
Concert champêtre, hravý Venkovský koncert francouzského neoklasického autora Francise Poulenca už nepatří k tak hojně uváděným. Dílo z let 1927–28 vzniklo pro Wandu Landowskou, průkopnici hry na cembalo, která se zasloužila o znovuoživení zájmu o tento nástroj nejen mezi interprety, ale i skladateli. Na její popud vytvořili nové kompozice například Manuel Falla, Vittorio Rieti nebo právě Francis Poulenc.
O studiích u Wandy Landowské v mládí toužebně přemýšlela i naše legendární interpretka Zuzana Růžičková. Do smělých plánů však neblaze zasáhl rok 1939. Kvůli diktaturám se Zuzana Růžičková s obdivovanou interpretkou nikdy nesetkala, přesto ji velmi ovlivnila. Nejprve jako naděje, v koncentračním táboře jako sen a posléze coby celoživotní umělecký vzor.
O Zuzaně Růžičkové nepíšeme náhodou – Mahan Esfahani byl jejím studentem. Působivá linie osobností je tedy vykreslena. Absolvent muzikologie a historie na Stanfordově univerzitě se vedle aktivit interpretačních soustředí i na činnost badatelskou, dramaturgickou a popularizační. Koncerty na předních festivalech, v nejslavnějších síních a se špičkovými světovými tělesy jsou dnes již samozřejmou součástí jeho uměleckého profilu. Esfahaniho renomé a kredit umocňují aktivity na poli soudobé hudby.
ROZHOVOR SE SÓLISTOU MAHANEM ESFAHANIM
(použit s laskavým svolením redakce Týdeníku Rozhlas a autorky Aleny Sojkové)
Jaký máte vztah k Poulencovu hravému Venkovskému koncertu?
Tenhle koncert má podle mě výjimečné místo v hudební historii. Jednak je to jeho první koncert – napsal ho asi v šestadvaceti pod „dohledem“ slavné cembalistky Wandy Landowské, která ho premiérovala –, jednak je to skladba plná skrytých provokací. Koho by napadlo napsat koncert pro cembalo a velký orchestr? To napětí mezi hlasitostí a ztišeností, jemností a grandiózností je velmi duchaplné. Nemohu říct, že Poulenc je můj nejoblíbenější skladatel, každopádně je ale nejzábavnější.
Koncert bude řídit Alexander Liebreich. Už jste dříve spolupracovali?
Ne, to bude poprvé a musím říct konečně! Moc se na to těším, protože ho mám rád – jako člověka i muzikanta. Je to skutečný evropský gentleman, s velkým osobním šarmem a kosmopolitním cítěním. Je nádherné, že se taková osobnost čas od času v Praze objevuje.
Jak jste strávil loňský, pro muzikanty vůbec ne příznivý rok?
Pro mě to nebyl úplně nejhorší rok. Nějaké koncerty i nahrávání se uskutečnily, učil jsem se nové skladby, psal jsem... a byl jsem trpělivý. Opravdu hodně se těším, až tohle strašné období skončí a zase se obnoví ty blahodárné mezinárodní vazby.
V září 2015 jste se z Londýna přestěhoval do Prahy. Co vás k tomu vedlo?
Londýn není pro umělce lehké místo k životu. Vaše kreativita potřebuje prostor, aby mohla růst. A když chcete v Londýně uspořádat koncert, potřebujete peníze. Hodně peněz. Žil jsem také ve Vídni, mám rovněž slabost pro Budapešť, Mnichov, Curych. A také pro Prahu. Jsou tu místa, kde je velké ticho.
Související
-
Mahan Esfahani hraje Poulenca
Dvořákova síň Rudolfina, 18. ledna 2021 v 19.30 hodin. Koncert se konal bez účasti publika. Živě ho přenášel ČRo Vltava.
